Ztratil se ti batoh. Na vrátnici se ptají: „Jak vypadá?“ Když řekneš jen „normální“, nenajdou ho. Když řekneš „modrý, se dvěma kapsami a s přívěskem lišky“, mají ho hned.
Umět něco přesně popsat se hodí v životě i ve slohu. Naučíš se čtyři útvary: popis předmětu, popis osoby, popis pracovního postupu a charakteristiku.
| Útvar | Co dělá | Příklad |
|---|---|---|
| popis předmětu | jak věc vypadá | můj batoh |
| popis osoby | jak člověk vypadá | moje babička |
| popis pracovního postupu | jak se něco dělá, krok za krokem | jak upéct bábovku |
| charakteristika | jaký člověk je – povaha | můj kamarád |
U pracovního postupu je nejdůležitější pořadí kroků – kdo je přehodí, bábovku neupeče.
Vnější charakteristika popisuje vzhled (vysoký, modré oči). Vnitřní popisuje povahu (čestný, trpělivý).
Vyprávění příběhu je vypravování, jiný útvar. Do popisu se hodí nanejvýš krátká zmínka v závěru.
Kamarád ti řekne: „Jirka je štědrý.“ Možná mu uvěříš. Ale když řekne: „Jirka rozdal svou svačinu celé třídě,“ hned to vidíš a víš to jistě.
Takhle se píše charakteristika – text o tom, jaký člověk je. Naučíš se dva způsoby, jak vlastnost ukázat. A připomeneme si i, čím se charakteristika liší od popisu.
Roztřiď věty. Ptej se: je vlastnost vyslovená, nebo ukázaná činem?
Seznam vlastností bez důkazu nikoho nepřesvědčí. Nejlepší je vlastnost + důkaz činem.