🏃 Slovesa

Čtyři otázky

O čem to je

Bez sloves by věta nefungovala. Zkus říct jen Já … do školy. Nevíme, jestli jdeš, jedeš, nebo nechceš. Teprve slovo jdu dá větě smysl.

Slova, která říkají, co kdo dělá nebo co se děje, se jmenují slovesa. Mění se podle toho, kdo to dělá, kolik jich je, kdy se to děje a jestli to je skutečnost, rozkaz, nebo přání. Tyto údaje se naučíš určovat.

Nové pojmy

SlovesoSlovo, které vyjadřuje činnost (běžet), stav (spát) nebo změnu (zčervenat). Ptáš se co dělá? co se děje?píšu, spí, prší, zbledl

InfinitivZákladní tvar slovesa, jako ve slovníku. Končí na -t (dříve i -ti).psát, číst, běhat, jít

Mluvnické kategorieÚdaje, které u slova určujeme. U sloves to jsou osoba, číslo, čas a způsob.

1. Osoba – kdo to dělá?

Osoba1. osoba – mluvčí sám (já, my). 2. osoba – ten, ke komu mluvím (ty, vy). 3. osoba – ten, o kom mluvím (on, ona, ono, oni).jdu (1.), jdeš (2.), jde (3.)

2. Číslo – kolik jich je?

ČísloJednotné – jeden (já, ty, on). Množné – víc (my, vy, oni).čtu – čteme

3. Čas – kdy se to děje?

ČasMinulý – už se to stalo. Přítomný – děje se to teď. Budoucí – teprve se to stane.četl jsem – čtu – budu číst

Složený tvarTvar slovesa, který má víc slov než jedno.budu číst, četl jsem, četl bych. Jednoduchý tvar: čtu.

4. Způsob – je to skutečnost, rozkaz, nebo přání?

ZpůsobOznamovací – oznamuji, co se děje (píšu). Rozkazovací – rozkazuji nebo prosím (piš!). Podmiňovací – co by se stalo, přání (psal bych).čtu / čti! / četl bych

Najdi sloveso: čteme.

Osoba: kdo? my → 1. osoba.

Číslo: my = víc lidí → množné.

Čas: děje se teď → přítomný.

Způsob: oznamuji skutečnost → oznamovací.

Urči osobu, číslo, čas a způsob: jdeš

ty jdeš → 2. osoba, jednotné číslo, přítomný čas, způsob oznamovací.

Urči: přišli bychom

my bychom přišli → 1. osoba, množné číslo. Je tam bychom – co by se stalo → způsob podmiňovací. (Čas se u podmiňovacího způsobu v 6. třídě obvykle neurčuje.)

Zkus to sám: zařaď tvary podle způsobu.

Zvratné slovesoSloveso, které má u sebe se nebo si.bát se, smát se, hrát si

✗Kdybychom měli čas, šli bysme ven.

✓Kdybychom měli čas, šli bychom ven.

Bysme je hovorové. Spisovně: bych, bys, by, bychom, byste, by.

U slovesa určuješ osobu (já/ty/on), číslo (jeden/víc), čas (minulý, přítomný, budoucí) a způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací).

Na časové ose

O čem to je

Představ si včerejšek, dnešek a zítřek. Včera jsi hrál fotbal. Dnes hraješ na počítači. Zítra budeš hrát na kytaru. Pořád stejná činnost, ale slovo se mění.

Slovo, které říká, co kdo dělá, je sloveso. Podle tvaru slovesa poznáš, kdy se to děje, kdo to dělá a jestli jde o rozkaz nebo přání.

SlovesoSlovo pro činnost nebo děj. Ptáš se co dělá? co se děje?hraje, roste, sněží

InfinitivNeurčitý tvar slovesa – nevíš z něj, kdo to dělá ani kdy. Končí na -t. Tak sloveso najdeš ve slovníku.píšu → psát, jdu → jít

Kdy: tři časy

Seřaď si časy na ose od včerejška do zítřka:

Minulý (včera)	Přítomný (teď)	Budoucí (zítra)
četl jsem	čtu	budu číst
hráli jsme	hrajeme	budeme hrát
šel jsi	jdeš	půjdeš

Některé tvary mají jedno slovo (čtu), jiné víc slov (budu číst, četl jsem). Tvarům z víc slov říkáme složené.

Kdo: osoba a číslo

Sloveso prozradí, kdo to dělá, i když to ve větě není napsané. Čtu – to jsem já. Čtete – to jste vy.

Osoba	Jednotné číslo (jeden)	Množné číslo (víc)
1. (mluvím já)	já čtu	my čteme
2. (mluvím k tobě)	ty čteš	vy čtete
3. (mluvím o někom)	on čte	oni čtou

Jak: tři způsoby

Oznamovací – říkám, co se děje, stalo nebo stane: Píšu úkol.
Rozkazovací – rozkazuji, prosím: Piš! Pišme! Pište!
Podmiňovací – co by bylo, kdyby; přání: Psal bych, kdybych měl pero.

Podmiňovací způsob se tvoří se slovíčky bych, bys, by, bychom, byste, by.

✗Šli bysme ven.

✓Šli bychom ven.

Bysme je hovorové. Spisovně je jen bychom (my) a byste (vy).

Zvratná slovesa

Zvratné slovesoSloveso, které má u sebe se nebo si. Bez nich buď nedává smysl, nebo znamená něco jiného.bát se, smát se, hrát si, myslet si

Najdi infinitiv a urči čas: půjdeme

Infinitiv: jít. My půjdeme – stane se to teprve → budoucí čas, 1. osoba, množné číslo, oznamovací způsob.

Seřaď od minulosti: budu číst, četl jsem, čtu

Nejdřív minulost četl jsem, pak teď čtu, nakonec budoucnost budu číst.

Zkus to: doplň tvar slovesa podle času nebo způsobu.

Sloveso prozradí kdo (osoba, číslo), kdy (minulý, přítomný, budoucí čas) a jak (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací způsob). Spisovně: bychom, byste.

🔢Číslovky🧩Podmět a přísudek