Psi štěkali, ale kočky mňoukaly a kuřata pípala. Vyslovíš to skoro stejně, ale píše se to jinak. Proč?
Sloveso v minulém čase se musí shodovat s tím, kdo děj dělá. Je to jako uniforma: každý tým má svou barvu. Naučíš se, kdy na konec napsat -i, -y nebo -a. Je to jedna z nejčastějších chyb v diktátech.
Pravidlo platí pro množné číslo (víc kusů):
| Podmět | Koncovka | Příklad |
|---|---|---|
| mužský životný (lidé, zvířata) | -i | Psi štěkali. Kluci běhali. |
| mužský neživotný (věci) | -y | Stromy rostly. Vlaky jezdily. |
| ženský | -y | Ženy zpívaly. Kočky mňoukaly. |
| střední | -a | Kuřata pípala. Auta jezdila. |
Slovo děti se v množném čísle ohýbá jako ženský rod (jako kosti). Proto -y.
Když píšeš o tom, co se stalo, používáš slova jako běhal, zpívala, hráli. Na jejich konci často zaváháš: i, nebo y? Sluchem to nepoznáš – zní to stejně.
Naštěstí existuje jednoduchý postup. Stačí vědět, kdo děj dělal, a položit si jednu otázku: je to ten, ta, nebo to?
| Ten (živý) | Ten (věc) | Ta | To |
|---|---|---|---|
| -i | -y | -y | -a |
| psi štěkali | vlaky jezdily | kočky mňoukaly | kuřata pípala |
Teď ty. U každé věty si potichu řekni ten/ta/to a vyber koncovku.
Někdy děj dělá víc lidí nebo věcí najednou: Psi a kočky se honil_. Takový podmět je několikanásobný. Stačí, aby mezi nimi byl jeden „ten živý“ (mužský životný), a píšeš -i: Psi a kočky se honili.
Ten strom je mužský rod. Strom sice roste, ale v mluvnici patří do životného rodu jen lidé a zvířata. Strom je tedy mužský neživotný → -y.