Česky říkáš „On mě má rád“, ale „Já mám rád jeho“. Stejný kluk – a jednou on, jindy jeho. Záleží na tom, jestli něco dělá, nebo se něco děje jemu.
Angličtina to má stejně: he × him, she × her. Bez toho bys neřekl ani „Zavolej mi“ nebo „Pojď s námi“.
He loves her. = On ji miluje. Tom něco dělá → he (podmět). Anně se něco děje → her (předmět).
She loves him. = Ona miluje jeho. Teď je Anna podmět (she) a Tom předmět (him).
Za slovesem a za předložkou používáš: me (mě, mi), you (tě, ti), him (ho, mu), her (ji, jí), it (to, ho), us (nás, nám), them (je, jim).
Mezera je za slovesem nebo předložkou – vyber tvar předmětu.
Za předložkou (for, with, to…) je vždy tvar předmětu: me, him, her, us, them.
Každé anglické osobní zájmeno má dvojče: jedno stojí před slovesem, druhé za ním. I a me, we a us… Když dvojčata znáš, nespleteš se.
Naučíš se dvojice a jednoduché pravidlo podle místa ve větě.
Vlevo je tvar podmětu, vpravo předmětu. Řekni si dvojici nahlas a klepni na kartičku.
Všimni si: you a it se nemění.
| Podmět (kdo?) – před slovesem | Předmět (koho?) – za slovesem |
|---|---|
| She helps me. | I help her. |
| They see us. | We see them. |
| He calls me. | I call him. |
I stojí jen před slovesem. Za slovesem help je předmět → me.