Řekni nahlas: dýně. A teď: dívka. Slyšíš? Na začátku dívky je jazyk přitisknutý k patru – zní to měkce: „ďí“.
D, t, n jsou tvrdé souhlásky. Přesto po nich někdy píšeme i. Kdy? To ti řekne ucho.
| slyším tvrdě | slyším měkce |
|---|---|
| dy, ty, ny | ďi, ťi, ňi → píšu di, ti, ni |
| dýně, tygr, nyní | divadlo, tichý, nic |
Slyšíš ťi, ale háček nad t nepíšeš. Měkkost ukazuje už samotné i.
Nejlíp se rozdíl naučíš na dvojicích slov. Jedno je tvrdé, druhé měkké.
Když se splete y a i, může vzniknout jiné slovo, nebo chyba v diktátu.
Přečti slovo nahlas. Zní tvrdě, nebo měkce? Otoč kartu a zkontroluj se.
Ve slově rodina slyšíš měkké „ďi“. Po měkkém d píšeme i.