Řekni děti. Slyšíš „ďeti“. Řekni pět. Slyšíš „pjet“. Píše se to ale jinak, než to zní.
Pomáhá nám jedno písmenko: ě – e s háčkem. Když ho umíš psát, nespleteš děti, město ani věž.
J ani háček nad d nepíšeme. Všechno zařídí ě: mě, dě.
Ě je vybíravé. Kamarádí jen se sedmi souhláskami. Za jinou nikdy nestojí.
Když si těch sedm zapamatuješ, víš, kde ě hledat – a kde ne.
| slyším | píšu | příklad |
|---|---|---|
| ďe | dě | děti |
| ťe | tě | tělo |
| ňe | ně | něco |
| bje | bě | běhat |
| pje | pě | pět |
| vje | vě | věž |
| mňe | mě | město |
Doplň e, nebo ě. Řekni každé slovo nahlas.
J, které slyšíš, se nepíše. Zastoupí ho háček: pě.