🌎 Bulgakov, Solženicyn, Márquez, Eco

Mapou

O čem to je

Ďábel s obrovským mluvícím kocourem přijede do Moskvy. Muž v táboře počítá každou lžíci polévky. V jihoamerickém městečku prší čtyři roky v kuse a dívka vzlétne s prostěradlem do nebe. Mnich vyšetřuje vraždy ve středověkém klášteře.

Čtyři autoři, tři části světa, čtyři úplně jiné knihy. Všechny patří k nejslavnějším románům 2. poloviny 20. století. Ukážou ti, jak literatura dokáže vzdorovat diktatuře, mísit realitu se zázraky a hrát si se čtenářem.

Nové pojmy

Sovětský svazKomunistický stát (1922–1991) s centrem v Rusku. Vládla v něm jedna strana, umění podléhalo cenzuře.Za Stalina byly miliony lidí v pracovních táborech.
CenzuraÚřední kontrola, která zakazuje vydat texty, jež se nelíbí vládě.Mistr a Markétka nemohl za autorova života vyjít.
GulagSíť sovětských pracovních táborů pro vězně, často politické. Lidé v nich trpěli hladem, mrazem a těžkou prací.Solženicyn tam strávil osm let.
Magický realismusStyl, ve kterém se zázračné věci dějí jako samozřejmost uprostřed obyčejného života. Nikdo se nediví.Ve Sto rocích samoty vzlétne dívka do nebe – a rodina řeší hlavně ztracená prostěradla.
PostmodernaLiteratura 2. poloviny 20. století, která si hraje se čtenářem, cituje a míchá jiná díla a žánry (detektivka + historie + filozofie).Jméno růže.

Mapa: kdo, kde, co

Rusko – Michail Bulgakov – Mistr a Markétka: ďábel Woland s družinou (i kocourem Behemotem) navštíví Moskvu 30. let a trestá chamtivé a pokrytecké lidi. Druhá linie: Mistr napsal román o Pilátovi, Markétka ho z lásky zachraňuje. Bulgakov zemřel 1940, kniha vyšla až v 60. letech.
Rusko – Alexandr Solženicyn – Jeden den Ivana Děnisoviče (1962): jeden obyčejný den vězně v gulagu, od budíčku po večerku. Později Souostroví Gulag. Nobelova cena 1970.
Kolumbie – Gabriel García Márquez – Sto roků samoty (1967): sedm generací rodu Buendíů v městečku Macondo. Magický realismus. Nobelova cena 1982.
Itálie – Umberto Eco – Jméno růže (1980): v klášteře roku 1327 umírají mniši. Vyšetřuje františkán Vilém z Baskervillu, vypráví jeho žák Adso z Melku.

Vyzkoušej si to

Ke každému autorovi si vybav dílo a zemi. Pak otoč.

  • Michail Bulgakov – Rusko – Mistr a Markétka, Psí srdce
  • Alexandr Solženicyn – Rusko – Jeden den Ivana Děnisoviče, Souostroví Gulag
  • Gabriel García Márquez – Kolumbie – Sto roků samoty
  • Umberto Eco – Itálie – Jméno růže
Proč je Jeden den Ivana Děnisoviče tak silný, když se v něm „nic zvláštního“ nestane?
Krok 1: Je to obyčejný, dokonce „dobrý“ den. Krok 2: I v dobrém dni je hlad, mráz, ponižování. Krok 3: Na konci se dozvíme, že takových dní má Ivan odsedět přes 3600. → Hrůza tábora vynikne právě všedností.
Proč ďábel Woland v Mistru a Markétce trestá spíš špatné lidi než dobré?
Bulgakov ho používá jako zrcadlo: Woland odhaluje chamtivost, kariérismus a strach moskevských úředníků. Je to satira na sovětskou společnost, převlečená do fantastického příběhu – jinak by ji cenzura nepustila vůbec.
✗Mistr a Markétka vyšla ještě za Bulgakovova života.
✓Vyšla až v 60. letech (nejdřív zkrácená cenzurou). Bulgakov zemřel roku 1940.

V sovětském Rusku by satira na moc a kniha s Pilátem a Ježíšem nikdy neprošla. Bulgakov psal „do šuplíku“.

Rusko: Bulgakov (Mistr a Markétka, Woland), Solženicyn (gulag). Kolumbie: Márquez (Sto roků samoty, Macondo, magický realismus). Itálie: Eco (Jméno růže, postmoderna).

Pojmy

O čem to je

Když slyšíš „magický realismus“ nebo „postmoderna“, zní to jako učená slova. Ve skutečnosti jsou to jen „štítky“ pro způsob, jakým je kniha napsaná. Jakmile je pochopíš, poznáš je i v dnešních filmech a seriálech.

Tady si nejdřív vysvětlíš tři klíčové pojmy a pak je ukážeš na konkrétních dílech: Sto roků samoty, Jméno růže a sovětské táborové literatuře.

Nové pojmy

Magický realismusStyl hlavně latinskoamerické literatury: realita se mísí s mýtem a zázraky, které nikoho nepřekvapí. Čas se často točí v kruhu.Ve Sto rocích samoty se jména a osudy v rodině opakují v dalších generacích.
PostmodernaLiteratura 2. poloviny 20. století: hra se čtenářem, míchání žánrů, odkazy na jiná díla.Detektivka, která je zároveň historickým románem a filozofickou úvahou.
IntertextovostKdyž text odkazuje na jiné texty – cituje je, napodobuje, hraje si s nimi.Vilém z Baskervillu připomíná Sherlocka Holmese (Pes baskervillský).
Lágrová (táborová) literaturaSvědectví o životě v koncentračních nebo pracovních táborech.Solženicyn o sovětském gulagu.

Tabulka pojmů

Směr / témaZnakyPříklad
magický realismusrealita se mísí s mýtem a zázraky, cyklický časMárquez: Sto roků samoty
postmodernahra se čtenářem, citace jiných děl, mix žánrůEco: Jméno růže
lágrová literaturasvědectví o sovětských táborech (gulag)Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče

Jméno růže krok za krokem

Rok 1327, klášter v severní Itálii. Přijíždí učený mnich Vilém z Baskervillu se žákem Adsem z Melku.
V klášteře záhadně umírají mniši. Vilém pátrá jako detektiv – rozumem a pozorováním.
Stopy vedou do obrovské tajné knihovny-labyrintu.
Vrahem je slepý mnich Jorge z Burgosu. Chrání ztracenou druhou knihu Aristotelovy Poetiky – o komedii a smíchu. Stránky napustil jedem.
Jorge se bojí, že smích zbaví lidi strachu (i z Boha). Nakonec knihovna vyhoří.

Časová osa

Projeď si osu a všimni si, že dvě díla dostala Nobelovu cenu jen pár let po vydání.

  • 1962 Jeden den Ivana Děnisoviče
  • 1967 Sto roků samoty
  • 1970 Nobelova cena Solženicyn
  • 1980 Jméno růže
  • 1982 Nobelova cena Márquez
Vymyšlená ukázka: „Když babička umřela, pršelo žlutými květy celou noc a ráno museli lidé odklízet květy lopatami.“ Jaký styl?
Zázrak (déšť květů) + nikdo se nediví, lidé ho prakticky odklízejí → magický realismus.
Proč je Jméno růže postmoderní román?
Krok 1: Je to detektivka (vraždy, vyšetřování). Krok 2: Je to historický román (středověk, spory v církvi). Krok 3: Je to filozofická úvaha (smích, pravda, víra). Krok 4: Plno odkazů na jiná díla (Sherlock Holmes, Borges, Aristotelés). → mix žánrů + intertextovost = postmoderna.
✗Vraždy ve Jménu růže vyšetřuje Adso z Melku.
✓Vyšetřuje Vilém z Baskervillu. Adso je jeho žák a vypravěč.

Je to stejné jako u Sherlocka Holmese: příběh vypráví pomocník (Watson / Adso), řeší ho mistr (Holmes / Vilém).

Magický realismus = zázraky jako samozřejmost (Márquez). Postmoderna = hra se čtenářem, mix žánrů, intertextovost (Eco, Jméno růže). Lágrová literatura = gulag (Solženicyn).
💣Válka a antiutopie ve světové próze🕯️Válka v české próze