Představ si, že tvou oblíbenou knihu nesmíš koupit v knihkupectví. Půjčí ti ji kamarád na jednu noc – jako průklep z psacího stroje, sotva čitelný. Musíš ji přečíst do rána a nikomu o ní neříkat. Tak četli lidé v Československu v 70. a 80. letech nejlepší české knihy.
Po roce 1968 se česká literatura rozdělila na tři světy. Když je pochopíš, víš, proč některé knihy vyšly poprvé v Torontu nebo v Paříži, a jak si lidé dokázali uchovat svobodné myšlení i v nesvobodě.
Roztřiď: oficiální (se souhlasem státu), samizdat (tajně doma), exil (v zahraničí)?
Státní nakladatelství vydávala jen oficiální literaturu, která prošla cenzurou. Samizdat byl její opak.
Manželé v Kanadě, kteří ve svém domě vydávají české knihy. Spisovatel, který v Praze organizuje tajné opisování. Písničkář, který z rádia v Mnichově zpívá domů. Za každou zakázanou knihou té doby stojí konkrétní lidé – často s velkou odvahou.
Tady se seznámíš s nejdůležitějšími jmény, edicemi a místy. A dozvíš se, proč Nesnesitelná lehkost bytí vyšla nejdřív francouzsky.
Ke každému pojmu si vybav, co nebo kdo to je. Pak otoč.
Milan Kundera odešel roku 1975 do Francie. Román Nesnesitelná lehkost bytí vyšel nejdřív francouzsky (1984), česky až potom v exilu (68 Publishers). Postavy: lékař Tomáš, jeho žena Tereza, malířka Sabina a její milenec Franz. Příběh lásky a nevěry na pozadí okupace 1968 se střídá s filozofickými úvahami: je život „lehký“ (nic nemá váhu, protože žijeme jen jednou), nebo „těžký“?
Projeď si osu od okupace po pád režimu.
Obě edice byly samizdatové a vznikly v 70. letech, proto se pletou.