🗣️ Nepřímá řeč a souslednost časů

Pravidla a tabulka

O čem to je

Kamarád ti řekl: „Jsem unavený.“ Ty to pak tlumočíš někomu dalšímu: „Říkal, že je unavený.“ To je nepřímá řeč. Používáš ji pořád, když převyprávíš, co kdo řekl nebo se ptal.

Francouzština tu má jedno pravidlo, které čeština nezná: když je uvozovací sloveso v minulosti (il a dit), posunou se časy. Tomu se říká souslednost časů. Angličtina to dělá podobně (He said he was tired).

Nové pojmy

Přímá řečDoslovná slova mluvčího, v uvozovkách.Paul dit : « Je suis fatigué. »
Nepřímá řečPřevyprávění cizích slov vedlejší větou, bez uvozovek.Paul dit qu’il est fatigué.
Uvozovací slovesoSloveso, které uvádí řeč: dire (říct), demander (ptát se), répondre (odpovědět), expliquer (vysvětlit).Il a dit que…
Souslednost časůPravidlo, podle kterého se čas ve vedlejší větě řídí časem hlavní věty. Francouzsky concordance des temps.Il a dit qu’il était fatigué.

Jak převést oznamovací větu

Za uvozovací sloveso dej que (qu’ před samohláskou).
Změň osobu a přivlastňovací zájmena: je → il/elle, mon → son.
Je-li uvozovací sloveso v přítomném čase (il dit), časy se nemění.
Je-li v minulém čase (il a dit, il disait), časy se posunou podle tabulky.
přímá řečnepřímá řeč po il a dit que…příklad
présent→ imparfait« Je suis malade. » → qu’il était malade
passé composé→ plus-que-parfait« J’ai perdu mon sac. » → qu’il avait perdu son sac
futur simple→ conditionnel« Je viendrai. » → qu’il viendrait
futur proche→ allait + infinitiv« Je vais partir. » → qu’il allait partir
imparfait→ zůstává imparfait« J’étais content. » → qu’il était content

Změny časových výrazů

přímá řečnepřímá (v minulosti)
aujourd’hui (dnes)ce jour-là (ten den)
hier (včera)la veille (den předtím)
demain (zítra)le lendemain (druhý den)
maintenant (teď)à ce moment-là (v tu chvíli)

Vyzkoušej si to

Převeď: Marie a dit : « Je partirai demain. »
Uvozovací sloveso v minulosti → futur → conditionnel; je → elle; demain → le lendemain: Marie a dit qu’elle partirait le lendemain.
Převeď: Paul a dit : « J’ai oublié mon livre. »
Passé composé → plus-que-parfait, mon → son: Paul a dit qu’il avait oublié son livre.
✗Il a dit qu’il est malade.
✓Il a dit qu’il était malade.

Po uvozovacím slovese v minulosti se přítomný čas posune do imparfait. Česky čas zůstává („řekl, že je nemocný“), proto se tu Češi pletou.

Nepřímá řeč: dire que + změna osob. Po minulém uvozovacím slovese posun: présent → imparfait, passé composé → plus-que-parfait, futur → conditionnel; demain → le lendemain, hier → la veille.

Otázky a prosby

O čem to je

Babička je trochu nedoslýchavá. Když se jí v telefonu ptá vnuk Tom, máma jí to pak přetlumočí: „Ptá se, jestli přijedeš. Ptá se, co chceš k narozeninám.“ Převyprávět se dají nejen oznámení, ale i otázky a prosby. Každý typ se uvádí jinak.

Nové pojmy

Nepřímá otázkaOtázka převyprávěná vedlejší větou. Nemá otazník ani obrácený slovosled.Il demande si tu viens. = Ptá se, jestli přijdeš.
Zjišťovací otázkaOtázka, na kterou se odpovídá ano/ne. V nepřímé řeči ji uvádí si (jestli).« Tu viens ? » → Il demande si tu viens.
Doplňovací otázkaOtázka s tázacím slovem (où, quand, pourquoi, comment, qui). Tázací slovo zůstává.« Où habites-tu ? » → Il demande où tu habites.
Souslednost časůPosun časů ve vedlejší větě, když je uvozovací sloveso v minulosti.Il a demandé si j’étais prêt.

Přehled

přímá řečnepřímá řeččesky
« Tu viens ? »Il demande si tu viens.Ptá se, jestli přijdeš.
« Où habites-tu ? »Il demande où tu habites.Ptá se, kde bydlíš.
« Qu’est-ce que tu veux ? »Il demande ce que tu veux.Ptá se, co chceš.
« Qu’est-ce qui se passe ? »Il demande ce qui se passe.Ptá se, co se děje.
« Ferme la porte ! »Il me dit de fermer la porte.Říká mi, ať zavřu dveře.
  • est-ce que a obrácený slovosled v nepřímé otázce mizí: Il demande où tu habites (ne où habites-tu).
  • qu’est-ce que → ce que, qu’est-ce qui → ce qui.
  • Rozkaz → de + infinitiv: Elle m’a dit de me dépêcher.
  • si + il/ils se stáhne: s’il, ale si elle zůstává.

Telefonát s babičkou

Tom : « Mamie, tu viendras samedi ? Qu’est-ce que tu veux pour ton anniversaire ? » — Maman (plus tard) : Tom t’a demandé si tu viendrais samedi et ce que tu voulais pour ton anniversaire.

= Tom: „Babi, přijedeš v sobotu? Co chceš k narozeninám?“ – Máma (později): Tom se tě ptal, jestli přijedeš v sobotu a co chceš k narozeninám.

Všimni si posunu: viendras (futur) → viendrais (conditionnel), veux (présent) → voulais (imparfait), protože a demandé je v minulosti.

Vyzkoušej si to

Otoč kartičku: jak zní věta v nepřímé řeči?

  • « Tu as faim ? » → Il demande… – Il demande si tu as faim.
  • « Quand pars-tu ? » → Elle demande… – Elle demande quand tu pars.
  • « Qu’est-ce que tu fais ? » → Il demande… – Il demande ce que tu fais.
  • « Viens ici ! » → Elle me dit… – Elle me dit de venir ici.
  • « Il est malade ? » → Elle a demandé… – Elle a demandé s’il était malade.
Převeď: Le prof nous a demandé : « Avez-vous fini ? »
Zjišťovací otázka → si; uvozovací sloveso v minulosti → passé composé se posune na plus-que-parfait: Le prof nous a demandé si nous avions fini.
Převeď: Ma mère m’a dit : « Range ta chambre ! »
Rozkaz → de + infinitiv, ta → ma: Ma mère m’a dit de ranger ma chambre.
✗Il demande qu’est-ce que tu veux.
✓Il demande ce que tu veux.

V nepřímé otázce se qu’est-ce que mění na ce que.

✗Elle demande si il vient.
✓Elle demande s’il vient.

si se před il/ils stahuje na s’.

Otázka ano/ne → si, tázací slovo zůstává, qu’est-ce que → ce que, qu’est-ce qui → ce qui, rozkaz → de + infinitiv. Při minulém uvozovacím slovese platí posun časů.
🎧Gérondif a participe présent