🌫️ Česká moderna

Manifestem

O čem to je

Představ si, že ti celé dětství opakují, že máš psát hlavně o tom, jak je tvá vlast krásná. A ty bys radši psal o tom, co opravdu cítíš – o smutku, o samotě, o pochybnostech. Přesně takhle se cítili mladí čeští autoři v 90. letech 19. století.

Tak vydali manifest – veřejné prohlášení, že umění má být osobní a pravdivé. Tím začala česká moderní literatura. Pochopíš, proč se od té doby česká poezie tolik změnila.

Nové pojmy

ManifestVeřejné prohlášení skupiny lidí (umělců), ve kterém vyhlásí svůj program – co chtějí a co odmítají.Manifest České moderny (1895).
ModernaSouhrnné označení pro nové umělecké proudy přelomu 19. a 20. století, které se rozešly s tradicí.Symbolismus, impresionismus, dekadence.
IndividualitaOsobitost – to, čím je každý člověk (a umělec) jedinečný.Moderna chtěla, aby každý básník psal po svém, ne podle vzoru.
Vlastenecké frázováníPrázdné, opakované řeči o lásce k vlasti bez skutečného obsahu.„Ó vlasti drahá, tobě srdce mé!“ – bez myšlenky, jen jako povinnost.

Co manifest chtěl

Roku 1895 vyšel v časopise Rozhledy Manifest České moderny.
Podepsali ho mladí autoři – mezi nimi J. S. Machar, F. X. Šalda, Antonín Sova, Otokar Březina.
Požadovali: individualitu (umění osobní), kritičnost (nic nepřijímat bez přemýšlení), pravdivost.
Odmítali: vlastenecké frázování a představu, že literatura musí především sloužit národu.
Chtěli, aby česká literatura byla moderní a evropská.

Časová osa

Projeď si osu – kolem manifestu vyšly během pár let klíčové sbírky.

  • 1891 Sova: Květy intimních nálad
  • 1893 Machar: Tristium Vindobona
  • 1895 Manifest České moderny; Březina: Tajemné dálky
  • 1896 Hlaváček: Pozdě k ránu
  • 1909 Bezruč: Slezské písně (knižně)

Básník, který stál stranou: Petr Bezruč

Petr Bezruč (vlastním jménem Vladimír Vašek) k manifestu nepatřil, ale tvořil ve stejné době. Jeho Slezské písně jsou sociální a národní poezie o útlaku Slezska: horníci dřou v dolech (Ostrava), chudé děti umírají (Maryčka Magdónova – sirotek, který krade dříví a skočí do řeky), učitel bojuje za češtinu (Kantor Halfar).

Proč se mladí autoři v roce 1895 bouřili proti vlasteneckému psaní?
Krok 1: Po obrození byla literatura povinně vlastenecká. Krok 2: Mnoho textů se opakovalo a bylo prázdných. Krok 3: Mladí chtěli psát o skutečném člověku a jeho nitru. → Proto manifest žádal individualitu a pravdivost.
Patří Bezručovy Slezské písně k „umění pro umění“?
Ne. Bezruč psal sociálně a národně – za utlačované horníky a za češství ve Slezsku. Jeho básně jsou burcující, mluví za lid. To je opak umění, které má být jen krásné.
✗Česká moderna chtěla, aby literatura sloužila hlavně národu.
✓Česká moderna chtěla literaturu osobní, kritickou a pravdivou. Povinnou službu národu odmítala.

Službu národu prosazovalo obrození a ruchovci. Moderna se proti tomu vymezila.

Manifest České moderny (1895): individualita, kritičnost, pravdivost umění, odmítnutí vlasteneckého frázování. Signatáři: Machar, Šalda, Sova, Březina.

Autor → směr

O čem to je

Na přelomu 19. a 20. století se česká poezie rozdělila do několika „barev“. Jeden básník maloval nálady, jiný tajemné symboly, další se smutně loučil se světem a jiný se posmíval. Každý z nich patří k jinému směru.

Když přiřadíš autora ke směru, máš polovinu maturitní odpovědi hotovou. Projdeme si to básník po básníkovi.

Nové pojmy

Česká modernaSkupina mladých českých autorů 90. let 19. století, kteří v Manifestu České moderny (1895) žádali osobní, pravdivé a kritické umění.Machar, Šalda, Sova, Březina.
Realismus a satiraRealismus = pravdivý obraz skutečnosti. Satira = zesměšnění chyb společnosti.Machar se posmívá pokrytectví měšťáků.
ImpresionismusZachycení okamžitého dojmu a nálady (světlo, barvy, zvuky v jedné chvíli).Sova: krajina jižních Čech za soumraku.
SymbolismusPoezie skrytých významů. Obrazy (symboly) naznačují něco tajemného, duchovního.Březina: „ruce“ všech lidí se spojují v jeden celek.
DekadencePocit únavy, úpadku a konce; zájem o smrt; kult krásy a neobvyklosti.Hlaváček: Pozdě k ránu.
Literární kritikČlověk, který čte a hodnotí díla jiných autorů a píše o nich úvahy.F. X. Šalda.
PseudonymUmělecké jméno, které autor používá místo svého pravého.Otokar Březina = Václav Jebavý.

Autor → směr → dílo

AutorSměrDílo
J. S. Macharrealismus, satiraTristium Vindobona, Confiteor, Svědomím věků
Antonín SovaimpresionismusKvěty intimních nálad, Z mého kraje
Otokar BřezinasymbolismusTajemné dálky, Ruce
Karel HlaváčekdekadencePozdě k ránu, Mstivá kantiléna
F. X. Šaldaliterární kritikaBoje o zítřek
Petr Bezručsociální poezieSlezské písně

Pár slov o každém

  • Machar pracoval jako bankovní úředník ve Vídni – proto Tristium Vindobona (latinsky „Žalozpěvy z Vídně“). Psal ostře, polemicky, s ironií.
  • Sova maloval slovy nálady jihočeské krajiny.
  • Březina (vl. jm. Václav Jebavý) – nejvýznamnější český symbolista, tichý učitel z Jaroměřic; jeho verše jsou duchovní a obtížné.
  • Hlaváček zemřel ve 24 letech na tuberkulózu; jeho poezie je smutná, ztišená, plná pocitu konce.
  • Šalda – největší český literární kritik své doby.
  • Bezruč (vl. jm. Vladimír Vašek) – hlas utlačovaného Slezska.

Vyzkoušej si to

Otoč karty: u pseudonymu řekni pravé jméno, u autora dílo.

  • Otokar Březina – vl. jm. Václav Jebavý
  • Petr Bezruč – vl. jm. Vladimír Vašek
  • Antonín Sova – Z mého kraje
  • J. S. Machar – Tristium Vindobona
  • Karel Hlaváček – Pozdě k ránu
Báseň: „Kdo ví, co za tou mlhou, za modrými dálkami… ruce všech lidí se dotýkají v tajemném kruhu.“ Ke kterému autorovi a směru se hodí?
Krok 1: Tajemné obrazy se skrytým duchovním významem → symbolismus. Krok 2: Motivy dálek a rukou → Otokar Březina (Tajemné dálky, Ruce).
Báseň se ironicky posmívá vídeňským úředníkům a pokrytecké morálce. Kdo a jaký směr?
Ironie, kritika společnosti, Vídeň → J. S. Machar, realismus a satira.
✗Březina a Bezruč jsou jeden a ten samý básník.
✓Jsou to dva různí básníci: Březina (Václav Jebavý) – symbolista; Bezruč (Vladimír Vašek) – Slezské písně.

Oba používali pseudonym a začínají na „B“. Pomůcka: Bezruč = Slezsko, Březina = symboly.

Machar = realismus a satira, Sova = impresionismus, Březina = symbolismus, Hlaváček = dekadence, Šalda = kritika, Bezruč = Slezské písně.