Představ si, že ti celé dětství opakují, že máš psát hlavně o tom, jak je tvá vlast krásná. A ty bys radši psal o tom, co opravdu cítíš – o smutku, o samotě, o pochybnostech. Přesně takhle se cítili mladí čeští autoři v 90. letech 19. století.
Tak vydali manifest – veřejné prohlášení, že umění má být osobní a pravdivé. Tím začala česká moderní literatura. Pochopíš, proč se od té doby česká poezie tolik změnila.
Projeď si osu – kolem manifestu vyšly během pár let klíčové sbírky.
Petr Bezruč (vlastním jménem Vladimír Vašek) k manifestu nepatřil, ale tvořil ve stejné době. Jeho Slezské písně jsou sociální a národní poezie o útlaku Slezska: horníci dřou v dolech (Ostrava), chudé děti umírají (Maryčka Magdónova – sirotek, který krade dříví a skočí do řeky), učitel bojuje za češtinu (Kantor Halfar).
Službu národu prosazovalo obrození a ruchovci. Moderna se proti tomu vymezila.
Na přelomu 19. a 20. století se česká poezie rozdělila do několika „barev“. Jeden básník maloval nálady, jiný tajemné symboly, další se smutně loučil se světem a jiný se posmíval. Každý z nich patří k jinému směru.
Když přiřadíš autora ke směru, máš polovinu maturitní odpovědi hotovou. Projdeme si to básník po básníkovi.
| Autor | Směr | Dílo |
|---|---|---|
| J. S. Machar | realismus, satira | Tristium Vindobona, Confiteor, Svědomím věků |
| Antonín Sova | impresionismus | Květy intimních nálad, Z mého kraje |
| Otokar Březina | symbolismus | Tajemné dálky, Ruce |
| Karel Hlaváček | dekadence | Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna |
| F. X. Šalda | literární kritika | Boje o zítřek |
| Petr Bezruč | sociální poezie | Slezské písně |
Otoč karty: u pseudonymu řekni pravé jméno, u autora dílo.
Oba používali pseudonym a začínají na „B“. Pomůcka: Bezruč = Slezsko, Březina = symboly.