Magnet na lednici drží, kompas ukazuje na sever. To zná každý. Méně známé je, že i obyčejný drát, kterým teče proud, se chová jako magnet – vychýlí střelku kompasu postavenou vedle.
Na tomhle objevu stojí elektromotory v pračce, autě i větráku, reproduktory, magnetická rezonance v nemocnici a urychlovače částic.
Kolem přímého vodiče s proudem vedou indukční čáry v soustředných kružnicích. Směr určíš Ampérovým pravidlem pravé ruky: palec ve směru proudu, zahnuté prsty ukazují směr čar.
Když drát navineš do cívky, pole jednotlivých závitů se sečtou – cívka se chová jako tyčový magnet. Vložíš-li do ní železné (feromagnetické) jádro, pole se mnohonásobně zesílí: vznikne elektromagnet.
Vodič s proudem v poli podkovovitého magnetu se vychýlí – působí na něj magnetická síla. Je největší, když vodič vede kolmo k indukčním čarám, a nulová, když s nimi vede rovnoběžně. Směr: Flemingovo pravidlo levé ruky.
Proto se přitahují dva rovnoběžné vodiče se souhlasnými proudy (a odpuzují s opačnými) – každý je v poli toho druhého.
Velikost síly na vodič: F = B · I · l · sin α (l = délka vodiče v poli, α = úhel vodiče s čarami; kolmo sin 90° = 1, rovnoběžně sin 0° = 0). Pole přímého vodiče slábne se vzdáleností: B = μ₀ · I / (2π · d), μ₀ = 4π · 10⁻⁷ T·m/A.
Otoč karty a u pravidel ruky si to rovnou zkus vlastníma rukama.
Feromagnetické látky (železo, nikl, kobalt) pole silně zesilují a magnet je přitáhne. Paramagnetické (hliník) je zesilují nepatrně. Diamagnetické (měď, voda) ho nepatrně zeslabují.
Na rozdíl od elektrických siločar nemají začátek ani konec. Samostatný severní pól (bez jižního) neexistuje – rozlomený magnet má zase oba póly.
Konstruktér elektromotoru potřebuje vědět, jakou silou bude pole tlačit na vinutí. Fyzik u urychlovače musí spočítat, jak silný magnet ohne dráhu protonů. K tomu slouží několik vzorců.
μ₀ = 4π · 10⁻⁷ T·m/A.| Situace | Vztah |
|---|---|
| síla na vodič s proudem | F = B · I · l · sin α |
| síla na náboj (Lorentzova) | F = Q · v · B · sin α |
Úhel α nastav na 90° (kolmo – síla je největší) a pak na 0° (rovnoběžně – síla zmizí). Ve vzorci se to projeví přes sin α.
| Zdroj pole | Indukce |
|---|---|
| dlouhý přímý vodič, vzdálenost d | B = μ₀ · I / (2π · d) |
| dlouhá cívka (N závitů, délka l) | B = μ₀ · N · I / l |
Cívku zesílí feromagnetické jádro (železo). Látky dělíme na feromagnetické (železo), paramagnetické (hliník) a diamagnetické (měď).
Síla vzniká jen tehdy, když vodič indukční čáry „protíná“. Rovnoběžně s čarami na něj pole nepůsobí.
F = BIl sin α, F = QvB sin α, přímý vodič B = μ₀I/(2πd). Náboj kolmo do pole letí po kružnici.