Teflonová pánev, PVC okna, nemrznoucí směs do auta, dezinfekce, pivo, krém na ruce. Všechno to jsou deriváty uhlovodíků – uhlovodíky, kterým jsme jeden nebo víc vodíků vyměnili za halogen nebo za skupinu –OH.
Tak malá změna, a přitom z plynu methanu je jedovatá kapalina methanol. Ukážeme si, proč.
Halogen táhne elektrony k sobě, uhlík pod ním je trochu kladný. Na něj útočí nukleofil (částice s volným elektronovým párem) a halogen vytlačí – nukleofilní substituce.
Alkoholy vřou mnohem výš než podobně velké alkany – skupiny –OH se navzájem drží vodíkovými můstky. Ethanol vře při 78 °C, propan (podobně těžký) při −42 °C.
Rozhoduje, kolik uhlíků je navázaných na uhlík s –OH:
Roztřiď alkoholy. Spočítej, kolik uhlíků sousedí s uhlíkem nesoucím –OH.
Při oxidaci se z uhlíku s –OH odebírá vodík. Terciární uhlík žádný vodík nemá.
Halogenderiváty, alkoholy a fenoly mají společné to, že na uhlík je navázán elektronegativní atom (halogen nebo kyslík). Vazba je polární a to určuje všechno ostatní: teplotu varu, rozpustnost, kyselost i reakce.
| Reakce | Podstata | Příklad |
|---|---|---|
| nukleofilní substituce | nukleofil vytlačí halogen | CH₃CH₂Br + OH⁻ → CH₃CH₂OH + Br⁻ |
| eliminace | odštěpí se HX, vznikne dvojná vazba | CH₃CH₂Br → CH₂=CH₂ + HBr (KOH v ethanolu) |
Využití: teflon, PVC, chloroform; freony zakázány kvůli ozonové vrstvě – nahrazují se uhlovodíky nebo fluorovanými látkami bez chloru.
| Typ | Uhlík s –OH má | Příklad | Oxidace |
|---|---|---|---|
| primární | 1 sousední C | ethanol | → aldehyd → karboxylová kyselina |
| sekundární | 2 sousední C | propan-2-ol | → keton |
| terciární | 3 sousední C | 2-methylpropan-2-ol | neoxiduje se |
–OH přímo na benzenovém jádře. Fenol je kyselejší než ethanol: po odštěpení H⁺ se záporný náboj fenolátového aniontu rozprostře do kruhu (delokalizuje) a anion je stabilnější. Fenol reaguje i s NaOH, ethanol ne.
Ověř si využití látek – otoč kartu.
Rozhoduje stabilita aniontu po odštěpení H⁺. Fenolátový anion rozprostře náboj do benzenového kruhu, ethoxidový anion to nedokáže.