Byl jsi na pohovoru a doma vyprávíš: „Ptali se mě, kde bydlím a jestli umím řídit. Pak mi řekli, ať počkám venku.“ Převyprávíš otázky a příkazy někoho jiného.
V angličtině se přitom mění víc než v češtině: slovosled, čas a u příkazů celá stavba věty. Hodí se to při vyprávění, v e-mailech i u ústní zkoušky.
Nepřímá otázka už není otázka – je to oznámení, že se někdo ptal. Proto má oznamovací slovosled, žádné do/does/did a na konci tečku.
Příkaz převedeš pomocí *told / asked* + osoba + *to* + infinitiv. Zápor: *not to. „Close the window.“ → She told me to close the window. „Don't shout!“ → She told us not to shout.*
Přečti přímou řeč na kartě a zkus ji převést sám. Pak kartu otoč.
Nepřímá otázka má oznamovací slovosled a žádné did. Čas nese samo sloveso (lived).
Převod do nepřímé řeči se dá dělat podle receptu. Nejdřív poznáš, co to je (otázka s tázacím slovem, otázka ano/ne, příkaz, rada, nabídka), a pak použiješ správný vzorec.
| Přímá řeč | Nepřímá řeč | Příklad |
|---|---|---|
| otázka s wh- | asked + wh- + podmět + sloveso | She asked where I lived. |
| otázka ano/ne | asked + if/whether + podmět + sloveso | He asked if I could swim. |
| příkaz | told/asked + osoba + (not) to + infinitiv | She told me not to touch it. |
| rada / nabídka | advised + osoba + to… / offered to… | He advised me to rest. |
Některá slovesa chtějí osobu (told me to…), jiná ne (offered to…). Roztřiď je. Zkus si ke každému říct krátkou větu.
Po tell stojí osoba hned, bez to. Slovo to patří až před infinitiv.