Nizozemský farmář ve skleníku řízeném počítačem sklidí z hektaru několikanásobně víc rajčat než rolník v Africe, který obdělává políčko motykou. Oba jsou zemědělci – ale žijí ve dvou různých světech.
Zemědělství živí celé lidstvo. Pochopíš, proč se liší, kde co roste a proč lidé hladovějí, i když se vyrábí dost jídla.
| Intenzivní | Extenzivní | |
|---|---|---|
| vstupy | hnojiva, stroje, zavlažování | málo, hodně půdy |
| výnos z ha | vysoký | nízký |
| příklad | Nizozemsko | pastevectví v Mongolsku |
Intenzivní zemědělství a monokultury přinášejí erozi půdy, znečištění vod hnojivy a postřiky, úbytek druhů (biodiverzity) a velkou spotřebu vody.
Hladový člověk si jídlo nemůže koupit nebo k němu kvůli válce nemá přístup. Část jídla se zároveň vyhodí nebo zkrmí.
Ranní káva z Brazílie, banán z Ekvádoru, čokoláda z kakaa z Ghany a chleba z české pšenice. Každá plodina potřebuje jiné podnebí, a proto roste jinde.
Když znáš podnebí, odhadneš, co se kde pěstuje – a pochopíš, proč obchodujeme se vzdálenými zeměmi.
Roztřiď plodiny. Ptej se: snese mráz? Potřebuje horko celý rok?
V 60. letech přinesly nové výnosné odrůdy obilí, hnojiva a zavlažování v Asii prudký růst výnosů. Indie se tak dokázala sama uživit. Nevýhodou byla vyšší spotřeba vody a chemie.
Velké tržní plodiny v tropech se často pěstují na plantážích jako monokultura (jedna plodina na velké ploše). Kočovní pastevci v suchých oblastech se stády putují za pastvou.
Olivovníku stačí středomořské podnebí. Ve stálém vlhkém horku tropů by se mu nedařilo.