Když hraje česká hymna, stojíš. Víš ale, že to byla původně písnička z veselé divadelní hry o pražských ševcích? Pochází z vrcholného období národního obrození – z doby, kdy čeština znovu „rozkvetla“.
Na začátku obrození se jen dokazovalo, že čeština má hodnotu. Teď, ve 20.–40. letech 19. století, v ní konečně vznikají básně, divadelní hry a velké vědecké knihy. Projdeme si autory jednoho po druhém.
Ján Kollár – Slovák, který psal česky. Jeho skladba Slávy dcera (1824, rozšířená 1832) je složená ze sonetů. Básník putuje slovanskými zeměmi, oplakává Slovany, kteří zanikli nebo byli poněmčeni, a opěvuje svou milou Mínu. Hlásá slovanskou vzájemnost.
František Ladislav Čelakovský – autor ohlasové poezie: Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých. Napsal i sbírku krátkých mudrosloví Růže stolistá.
Pavel Josef Šafařík – Slovanské starožitnosti, vědecké dílo o nejstarších dějinách Slovanů. František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě; říká se mu „Otec národa“.
Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka, Strakonický dudák, Jan Hus. Václav Kliment Klicpera – veselohry Zlý jelen, Hadrián z Římsů.
Ke každému jménu si řekni dílo a pak kartu otoč.
Skutečné lidové písně sbíral třeba Erben. Čelakovský psal vlastní básně „v lidovém stylu“.
V první polovině 19. století uměla číst jen část lidí a knihy byly drahé. Jak tedy oslovit švadlenu, ševce nebo sedláka? Přes divadlo. Do hlediště mohl přijít kdokoli – a slyšel tam svou mateřštinu.
Divadlo bylo pro obrozence nejrychlejší cestou k lidem. Z jedné obrozenecké hry máme dokonce hymnu. Tady uvidíš, jak to fungovalo a kdo hry psal.
V. K. Klicpera psal veselohry pro lidové publikum: Zlý jelen, Hadrián z Římsů.
Roztřiď díla k autorům: Tyl (divadlo), Kollár (slovanská vzájemnost), Čelakovský (ohlasová poezie – básně napodobující lidové písně).
Byla to jen písnička slepého houslisty v divadelní hře. Lidem se tak zalíbila, že ji začali zpívat jako vlasteneckou.