Chlor cítíš v bazénu, fluorid je v zubní pastě, jodem se potírá odřené koleno a v kuchyňské soli je chlorid. To vše jsou halogeny – název znamená „tvořící soli“.
Je to rodina velmi podobných sourozenců: od žlutozeleného plynu po fialově černé krystalky. Když pochopíš jednoho, rozumíš všem.
| Halogen | Za běžných podmínek | Barva |
|---|---|---|
| F₂ | plyn | světle žlutý |
| Cl₂ | plyn | žlutozelený |
| Br₂ | kapalina | červenohnědá |
| I₂ | pevná látka | fialově černá (páry fialové) |
Shora dolů jsou atomy větší, rostou teploty tání a varu a barva tmavne. Reaktivita klesá – nejreaktivnější je fluor.
Halogen chce přijmout elektron. Silnější halogen ho „ukradne“ aniontu slabšího halogenu a vytlačí ho ze soli.
Doplň, jestli reakce proběhne. Pravidlo: halogen výš ve skupině vytlačí ten pod sebou.
Halogeny elektron přijímají. Malý fluor má elektron blízko jádra a přitahuje ho nejsilněji. U alkalických kovů (které elektron dávají) je to naopak.
Halogeny jsou učebnicový příklad, jak se vlastnosti ve skupině mění pravidelně. Projdeme stavbu atomu, trendy, typické sloučeniny, výrobu a použití.
| Vlastnost | F → I |
|---|---|
| atomový poloměr | roste |
| teplota tání a varu | roste (F₂, Cl₂ plyn → Br₂ kapalina → I₂ pevný) |
| barva | tmavne |
| elektronegativita | klesá |
| reaktivita, oxidační schopnost | klesá |
Spoj si látky s použitím – otoč karty.
Jod je v 17. skupině pod bromem, je slabší oxidační činidlo. Bromidu elektron nevezme.