Dům má základy, nosné zdi a pak všechno ostatní: okna, balkon, střechu. Věta je postavená podobně. Má základ, bez kterého nestojí, a části, které ji rozšiřují a zpřesňují.
K čemu to je? Když víš, jakou roli má které slovo ve větě, správně napíšeš shodu (psi štěkali), čárky i koncovky. A rozbor věty je stálice testů.
Přísudek je slovesný (jen sloveso: Petr píše.), nebo jmenný se sponou: sponové sloveso být + jméno (Petr je učitelem. Den byl krásný.).
U každého spojení se zeptej od slova, ke kterému zvýrazněné slovo patří.
Přívlastek rozvíjí jen jméno a stojí u něj. Doplněk se váže ke jménu (on byl unavený) i ke slovesu (vrátil se). Pozná se tak, že větu rozložíš na dvě: Vrátil se. Byl unavený.
Rozbor věty je jako hledání rodokmenu. Nejdřív najdeš hlavu rodiny (přísudek), pak toho, kdo s ním tvoří pár (podmět), a pak se ptáš, kdo patří ke komu.
K čemu to je? Jeden spolehlivý postup ti stačí na jakoukoli větu – i na tu nejdelší v testu.
| Druh | Otázka | Příklad |
|---|---|---|
| místa | kde? kam? odkud? | v Brně, domů |
| času | kdy? jak dlouho? | v létě, včera |
| způsobu | jak? | rychle, pečlivě |
| příčiny | proč? z jaké příčiny? | kvůli nemoci |
| účelu | za jakým účelem? | pro mléko |
Pozor: Šli jsme ven. není jednočlenná. Podmět my jen chybí v textu (je nevyjádřený), ale doplnit ho jde.
Vyber správný větný člen. Ptej se vždy od slova, ke kterému patří.
Nevyjádřený podmět jde doplnit (šli jsme → my). U prší nikoho doplnit nejde (ono prší není spisovně). Proto je věta jednočlenná.