🔀 Podmínkové věty 0, 1, 2

Podle reality

O čem to je

Každý den říkáš věty s „když“, „jestli“ nebo „kdyby“. Když zmáčkneš vypínač, rozsvítí se. Jestli bude pršet, zůstanu doma. Kdybych měl milion, cestoval bych.

Všechny tři věty mají podmínku, ale každá je jinak reálná. První platí vždycky. Druhá se klidně může stát. Třetí je jen sen. Angličtina tenhle rozdíl ukazuje tvarem slovesa – a posluchač podle něj hned pozná, jak to myslíš.

Nové pojmy

Podmínková věta (conditional)Souvětí ze dvou částí: podmínka (co se musí stát) a důsledek (co z toho vyplyne). Česky se jí říká i kondicionál.If it rains, I'll stay at home. = Jestli bude pršet, zůstanu doma.
If-část a hlavní větaIf-část je ta, která začíná slovem if (jestli, když, kdyby) – to je podmínka. Hlavní věta je ta druhá – říká, co se stane.[If it rains] = if-část, [I'll stay at home] = hlavní věta.
Sloveso a infinitivSloveso říká, co kdo dělá nebo co se děje. Infinitiv je jeho základní tvar, jak ho najdeš ve slovníku.go, stay, have, be – to jsou infinitivy.
Present simple a past simplePresent simple = prostý přítomný čas (I stay, she stays). Past simple = prostý minulý čas (I stayed, I had, I went).it rains (prší) × it rained (pršelo)
will a wouldwill + infinitiv = budoucnost („budu, bude“). would + infinitiv = „by“ (česky dělal bych). Zkráceně 'll a 'd.I'll stay = zůstanu. I'd travel = cestoval bych.

Tři úrovně reality

TypKdyPříkladČesky
0platí vždycky (pravidlo, fakt)If you heat ice, it melts.Když zahřeješ led, roztaje.
1reálně se to může státIf it rains, I'll stay at home.Jestli bude pršet, zůstanu doma.
2nereálné, smyšlené, nepravděpodobnéIf I had a million, I'd travel the world.Kdybych měl milion, cestoval bych po světě.

Pozor na typ 2. Mluví o přítomnosti (milion teď nemám), a přesto je v if-části minulý tvar had. Tady minulý tvar neznamená minulost. Je to signál: „tohle je jen představa“. Česky tomu odpovídá „kdyby … by“.

Vyzkoušej si to

Roztřiď věty do typů. U každé se zeptej: Platí to vždycky (0)? Může se to opravdu stát (1)? Je to jen představa (2)?

Jestli dnes dostanu výplatu, koupím ti dárek. Který typ a jak to řekneš anglicky?
Výplatu dnes opravdu dostat můžu → typ 1. If-část v present simple: If I get paid today, hlavní věta will + infinitiv: I'll buy you a present.
Kdybych byl tebou, omluvil bych se. Který typ a jak anglicky?
Tebou nikdy nebudu → nereálné → typ 2. If-část v past simple, hlavní věta would + infinitiv: If I were you, I'd apologise. U slovesa be se v typu 2 píše were i u I, he, she (hovorově se slyší i was).
✗If it will rain, I'll stay at home.
✓If it rains, I'll stay at home.

Česky říkáme „jestli bude pršet“, ale v anglické if-části se will nepoužívá. Budoucnost tam vyjádří present simple.

Čím méně reálná situace, tím víc „do minulosti“ posuneš tvar: typ 0 = pravidlo, typ 1 = reálná budoucnost s will, typ 2 = představa s past simple a would.

Vzorcem

O čem to je

Podmínková věta je jako stavebnice ze dvou dílů. Pro každý typ platí pevný vzorec. Když vzorce znáš, větu poskládáš skoro mechanicky – stačí rozhodnout, který typ potřebuješ.

Hodí se to v testu (doplň tvar), v e-mailu (If you have any questions, …) i v ústní zkoušce (What would you do if…?).

Nové pojmy

Podmínková větaVěta se dvěma částmi: if-část (podmínka, začíná slovem if) a hlavní věta (co se stane). Pořadí můžeš prohodit.If it rains, I'll stay. = I'll stay if it rains. Když je if-část první, píše se za ní čárka.
InfinitivZákladní tvar slovesa ze slovníku, tady bez to.go, help, be, have
Present simpleProstý přítomný čas. U he, she, it přidáš -s.I study, she studies, it works
Past simpleProstý minulý čas. Pravidelná slovesa mají -ed, nepravidelná se učí zpaměti.I worked, I knew, I had, I was
will / wouldwill = „budu, bude“ (budoucnost). would = „by“ (podmiňovací způsob). Po obou je infinitiv bez to.I will help = pomůžu. I would help = pomohl bych.
unlessZnamená if not – „pokud ne, ledaže“. Zápor už v sobě má.You'll fail unless you study. = Neuspěješ, pokud se nebudeš učit.

Tři vzorce

Typif-částhlavní věta
0 (vždy platí)present simplepresent simple
1 (reálné)present simplewill + infinitiv
2 (nereálné)past simplewould + infinitiv
Rozhodni, jak reálná situace je: pravidlo (0), reálná možnost (1), nebo představa (2)?
Do if-části dej správný čas. Nikdy tam nedávej *will* ani *would*.
Do hlavní věty dej present simple (0), will + infinitiv (1), nebo would + infinitiv (2).
Když začínáš if-částí, napiš za ni čárku.
Doplň: If you ___ (press) this button, the machine ___ (start).
Stroj se spustí pokaždé – je to pravidlo → typ 0. Obě části present simple: If you press this button, the machine starts.
Doplň (odpověď neznám): If I ___ (know) the answer, I ___ (tell) you.
Odpověď neznám → nereálné → typ 2. If-část past simple knew, hlavní věta would tell: If I knew the answer, I would tell you.
Přepiš pomocí unless: If you don't hurry, you'll miss the bus.
unless = if not, takže zápor don't zmizí: Unless you hurry, you'll miss the bus.

Vyzkoušej si to

Doplň mezery. U každé si nejdřív řekni typ, teprve potom vyber tvar.

✗If I would have time, I would help you.
✓If I had time, I would help you.

would patří jen do hlavní věty. V if-části typu 2 je past simple.

✗Unless you don't study, you'll fail.
✓Unless you study, you'll fail.

unless už znamená „pokud ne“. Druhý zápor by větu otočil.

Typ 0: present + present. Typ 1: present + will. Typ 2: past + would. V if-části nikdy will ani would. Unless = if not.
🌠Wish a if only