👥 Socializace, role a skupiny

Anna

O čem to je

Anna je ráno dcera, která snídá s rodiči. Dopoledne je studentka v lavici. Odpoledne kapitánka volejbalu, která povzbuzuje tým. Večer brigádnice v kavárně. Pořád je to stejná Anna, ale všude se chová trochu jinak.

Jak se to naučila? A proč se od ní všude čeká něco jiného? Odpověď dává sociologie – věda o společnosti. Pomáhá pochopit, jak se do společnosti začleňujeme a proč máme tolik „rolí“.

Nové pojmy

Sociální normaNepsané nebo psané pravidlo chování, které společnost od lidí očekává.Zdravit, nepředbíhat ve frontě, nekrást.

StatusPostavení člověka ve společnosti nebo ve skupině.Studentka, kapitánka, dcera.

RoleChování, které ostatní očekávají od člověka s určitým statusem.Od kapitánky se čeká, že bude tým povzbuzovat a mluvit s rozhodčím.

Dva druhy statusu

Připsaný statusPostavení, které člověk dostal narozením nebo bez vlastního přičinění.Pohlaví, věk, být sourozencem, princem.

Získaný statusPostavení, které si člověk vydobyl sám – prací, studiem, volbou.Lékařka, starosta, mistr světa, maturant.

Vyzkoušej si to

Roztřiď statusy. Ptej se: musel pro to člověk něco udělat, nebo to dostal?

Když se role srazí

Konflikt rolíSituace, kdy dvě role člověka kladou neslučitelné požadavky.Anna má v pátek odpoledne finálový zápas, ale zároveň opravnou písemku.

Jak se to všechno naučíme

SocializaceCeloživotní proces, kdy se člověk učí normy, hodnoty a role své společnosti – stává se jejím členem.Dítě se naučí mluvit, zdravit, sdílet hračky; dospělý se učí roli rodiče nebo důchodce.

Primární socializace – v rodině, v prvních letech: řeč, základní návyky, co je dobré a zlé.

Sekundární socializace – ve škole, mezi vrstevníky (lidmi stejného věku), později v práci: pravidla mimo rodinu.

Socializace nikdy nekončí: nová práce, rodičovství i důchod přinášejí nové role.

Tříletý Matěj se učí od maminky říkat „prosím“ a „děkuji“. Jaká socializace?

Učí se základní normy v rodině → primární socializace.

Proč děti, které vyrůstaly zcela bez lidí (tzv. „vlčí děti“), neuměly mluvit ani se chovat jako lidé?

Chyběla jim socializace. Řeč a lidské chování nejsou jen vrozené – musíme se je naučit od druhých lidí.

✗Socializace končí v 18 letech, kdy je člověk dospělý.

✓Socializace trvá celý život.

I dospělý se učí nové role: zaměstnanec, rodič, babička, důchodce. Každá má svá pravidla.

Socializace probíhá ve skupinách. Malé skupiny s citovými vazbami (rodina, přátelé) jsou primární, velké neosobní (firma) sekundární; skupiny s pevnými pravidly (třída) jsou formální, spontánní (parta) neformální; skupina, ke které chci patřit, je referenční.

Status = postavení (připsaný, nebo získaný). Role = očekávané chování k němu. Socializace je celoživotní: primární v rodině, sekundární ve škole, mezi vrstevníky a v práci.

Skupiny

O čem to je

Spočítej, do kolika skupin patříš: rodina, třída, parta kamarádů, oddíl, skupina na sociální síti… Každá z nich tě něco učí a každá od tebe chce něco jiného.

Sociologie skupiny třídí, aby se dalo pochopit, proč se v rodině chováme jinak než na úřadě – a proč nás některé skupiny ovlivňují víc než jiné.

Nové pojmy

Sociální skupinaLidé, kteří spolu nějak souvisí, mají společný cíl nebo zájem a cítí, že k sobě patří.Fotbalový tým. Lidé čekající na zastávce skupinou nejsou – nic je nespojuje.

Sociální normaPravidlo chování, které skupina nebo společnost očekává.Ve třídě se hlásíš, než promluvíš.

SocializaceCeloživotní učení se normám, hodnotám a rolím, díky kterému se stáváme členy společnosti.Naučit se, jak se chovat v divadle.

Jak skupiny třídíme

typ	co ji poznáš	příklad
primární	malá, osobní, silné citové vazby	rodina, nejbližší přátelé
sekundární	větší, neosobní, kvůli určitému účelu	velká firma, škola jako instituce
formální	pevná pravidla a funkce, často psané	školní třída, sportovní klub
neformální	vznikne sama, bez psaných pravidel	parta kamarádů
referenční	skupina, se kterou se srovnávám a kam chci patřit	tým, do kterého se chci dostat

Vyzkoušej si to

Otoč karty a ke každému typu přidej skupinu ze svého života.

Primární skupina – Malá, osobní, citové vazby (rodina, přátelé).
Sekundární skupina – Větší, neosobní, účelová (firma, škola jako instituce).
Formální skupina – Pevná pravidla a struktura (třída, klub).
Neformální skupina – Vzniká spontánně (parta).
Referenční skupina – Skupina, se kterou se srovnávám a ke které chci patřit.

Do jakých typů patří tvoje školní třída?

Má pevná pravidla, třídní učitelku, rozvrh → formální skupina. Zároveň se v ní mohou vytvořit neformální party kamarádů. Jedna skupina může mít víc znaků.

Lukáš chce hrát za juniorskou reprezentaci. Napodobuje její hráče a sleduje jejich zápasy. Jaká je to pro něj skupina?

Nepatří do ní, ale chce do ní patřit a měří se s ní → referenční skupina.

Postavení a role ve skupině

Ve skupině má každý status (postavení) a k němu roli (očekávané chování). Status může být připsaný – dostaneme ho bez vlastní zásluhy (věk, pohlaví, sourozenec), nebo získaný – vydobudeme si ho (lékař, kapitán, starosta). Když si dvě role odporují, mluvíme o konfliktu rolí.

Kde se učíme pravidla

Primární socializace probíhá v rodině – první roky života. Sekundární socializace pokračuje ve škole, mezi vrstevníky a v práci. Trvá celý život.

✗Primární skupina = ta, kam patříš nejdřív, sekundární = ta pozdější.

✓Primární skupina je malá s citovými vazbami, sekundární velká a neosobní – nezáleží na pořadí.

Parta přátel, kterou najdeš ve 30 letech, je pořád primární skupina. Rozhoduje blízkost vztahů, ne čas.

Primární skupina = malá a citová, sekundární = velká a účelová. Formální má pevná pravidla, neformální vzniká sama. Referenční je ta, kam chci patřit.

💬Komunikace a sociální vliv📊Sociologie, stratifikace a deviace