Historik je vlastně detektiv. U „činu“ nebyl, svědci jsou dávno mrtví. Zbyly jen stopy: mince v zemi, listina s pečetí, kronika, zbytek domu. Z nich musí poskládat, co se stalo – a poznat, které stopě se dá věřit.
Tohle téma je základ celého dějepisu na střední škole. Vysvětlí, odkud vůbec víme, co víme, a jak historici s informacemi pracují.
| Druh | Příklady |
|---|---|
| hmotné | nástroje, zbraně, stavby, hroby, mince |
| písemné | listiny, kroniky, dopisy, zákony, nápisy |
| obrazové | malby, mapy, fotografie |
| ústní (a zvukové) | pověsti, vzpomínky pamětníků, nahrávky |
Na každý druh pramene existuje specialista. Těmto oborům se říká pomocné vědy historické – „pomáhají“ historikovi pramen správně přečíst a ověřit.
Otoč kartičky. Pomůcka: většina názvů pochází z řečtiny nebo latiny a název napovídá (numisma = mince, sfragis = pečeť, genea = rod, paleo = starý).
Primární pramen je blíž události, ale autor mohl mít zájem věci překroutit (propaganda, osobní spory).
Píšeš datum do sešitu a nepřemýšlíš o něm. Ale proč je zrovna rok 2026? Od čeho se počítá? A jak archeolog pozná, že je kost stará 5 000 let? Na to odpovídá chronologie – nauka o měření času.
Bez ní by dějiny byly hromada příběhů bez pořadí. S ní můžeš události seřadit a hledat příčiny a důsledky.
Počítání let od narození Krista navrhl v 6. století mnich Dionysius Exiguus. Spočítal to ale nepřesně – Ježíš se nejspíš narodil o několik let dřív.
| Období | Hranice (pro Evropu) |
|---|---|
| pravěk | do vzniku písma |
| starověk | do roku 476 (pád Západořímské říše) |
| středověk | 476–1492 (objevení Ameriky) |
| novověk | od 1492 |
Na ose jsou roky př. n. l. záporné. Projdi ji a všimni si, že mezi 45 př. n. l. a 476 n. l. je 520 let, ne 431 (rok 0 chybí, ale 45 + 476 − 1 = 520).
Před naším letopočtem se počítá pozpátku k nule. Čím větší číslo, tím dál v minulosti.