Periodická tabulka visí v každé učebně chemie. Není to jen seznam prvků – je to mapa. Z místa, kde prvek leží, poznáš, jak se chová, kolik má valenčních elektronů a jestli je to kov.
Tabulku sestavil v roce 1869 ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Nechal v ní dokonce prázdná místa pro prvky, které ještě nikdo neobjevil – a měl pravdu.
Podle toho, který typ orbitalu se v atomu zaplňuje jako poslední, se tabulka dělí na 4 bloky. Šířka bloku odpovídá počtu elektronů, které se do orbitalu vejdou: s 2 sloupce, p 6, d 10, f 14.
| Blok | Skupiny | Příklady |
|---|---|---|
| s | 1, 2 (+ He) | Na, Ca |
| p | 13–18 | C, O, Cl |
| d | 3–12 | Fe, Cu, Zn |
| f | lanthanoidy, aktinoidy (dva řádky dole) | Ce, U |
Roztřiď prvky do bloků. Pomůže ti číslo skupiny: 1–2 je s, 3–12 je d, 13–18 je p.
| Skupina | Název |
|---|---|
| 1 (bez vodíku) | alkalické kovy |
| 2 | kovy alkalických zemin |
| 16 | chalkogeny |
| 17 | halogeny |
| 18 | vzácné plyny |
Atomový poloměr naopak roste doleva a dolů – největší atomy jsou vlevo dole (cesium).
Sodík i chlor jsou ve 3. periodě, ale sodík má 1 valenční elektron a chlor 7.
Proč je fluor nejagresivnější prvek a cesium tak reaktivní kov, že vybuchne ve vodě? Obojí se dá předpovědět jen z polohy v tabulce – bez učení nazpaměť.
Stačí pochopit dvě věci: jak daleko jsou valenční elektrony od jádra a jak silně je jádro přitahuje.
Graf ukazuje elektronegativitu prvků 3. periody. Sleduj, jak roste zleva doprava – od sodíku po chlor.
S každou periodou přibude jedna elektronová vrstva. Ta zvětší atom víc, než ho stáhne větší náboj jádra.