📜 Vypravování

Horská dráha

O čem to je

Každý někdy vyprávěl, co se mu stalo na výletě. Jednou to celou třídu bavilo, jindy všichni zívali. Rozdíl nebyl v zážitku, ale v tom, jak byl vyprávěný.

K čemu to je? Vypravování je častý útvar ve slohových pracích i u maturity. A umět poutavě vyprávět se hodí všude – od večírku po pracovní pohovor.

VypravováníText, který popisuje děj – co se stalo, jak to šlo po sobě. Má udržet napětí.Jak jsem se ztratil v Paříži.
NapětíPocit čtenáře, že chce vědět, jak to dopadne.Klika cvakla. Někdo byl za dveřmi.

Jízda na horské dráze

Dobré vypravování je jako horská dráha: pomalý rozjezd, stoupání, vrchol, prudký sjezd, dojezd.

Úvod (rozjezd) – kdo, kde, kdy. Loni v létě jsme s Ondrou stanovali u rybníka.
Zápletka (stoupání) – objeví se problém. V noci něco začalo šustit u stanu.
Vyvrcholení (vrchol) – nejvyšší napětí. Zip se pomalu rozjel. Zatajil jsem dech.
Rozuzlení (sjezd) – problém se vyřeší. Dovnitř strčil hlavu ježek a začal chroustat naše sušenky.
Závěr (dojezd) – pocit, ponaučení. Od té doby jídlo ve stanu nenechávám.

Čím ho oživit

Přímá řečDoslovně zapsaná slova postavy v uvozovkách.„Slyšíš to?“ zašeptal Ondra.
Dějové slovesoSloveso, které vyjadřuje pohyb nebo akci.vyskočil, zařval, rozběhl se

Ve vyvrcholení piš krátké věty. Zrychlí čtení a zvýší napětí.

Vyzkoušej si to: přímá řeč

Doplň správné znaménko. Pravidlo: když uvozovací věta (řekl táta) stojí za přímou řečí, tečka se mění na čárku a čárka je uvnitř uvozovek.

Uprav do vyvrcholení: Šel jsem pomalu chodbou, která byla tmavá, a najednou jsem uslyšel nějaký zvuk, který vycházel ze sklepa.
Rozdělíme na krátké věty a přidáme dějová slovesa: Chodba byla tmavá. Krok. Další krok. Ze sklepa něco zadunělo. Ztuhl jsem.
Kde v příběhu o ježkovi je zápletka a kde rozuzlení?
Zápletka: v noci něco šustí u stanu (vzniká problém). Rozuzlení: ukáže se, že je to ježek (problém se vyřeší).
✗„Přijdu zítra.“ řekla Eva.
✓„Přijdu zítra,“ řekla Eva.

Když za přímou řečí následuje uvozovací věta, tečka se mění na čárku a píše se uvnitř uvozovek.

Vypravování: úvod → zápletka → vyvrcholení → rozuzlení → závěr. Napětí stoupá k vrcholu. Oživí ho přímá řeč, dějová slovesa a krátké věty ve vrcholu.

Řemeslo vypravěče

O čem to je

Spisovatel má při vyprávění spoustu voleb: kdo bude vyprávět, odkud příběh začne, v jakém čase. Každá volba změní, jak příběh působí.

K čemu to je? Tyto pojmy potřebuješ při rozboru textu i při psaní vlastního vypravování. Tady je máš pěkně jeden po druhém.

Základní pojmy

Slohový postupZákladní způsob, jak text podává obsah: vyprávět, popisovat, vykládat, uvažovat.Vypravování používá vyprávěcí postup – zachycuje děj v čase.
VypravěčTen, kdo v textu příběh vypráví. Nemusí to být autor.V knize Malý princ vypravuje pilot.
Ich-formaVypravěč je postava příběhu a mluví v 1. osobě (já).Otevřel jsem dveře a ztuhl.
Er-formaVypravěč stojí mimo děj a mluví o postavách ve 3. osobě (on, ona).Otevřel dveře a ztuhl.

Pořadí událostí

KompoziceJak je text uspořádaný – co je na začátku, co na konci.chronologická nebo retrospektivní
  • Chronologická kompozice: události jdou po sobě, jak se staly.
  • Retrospektivní kompozice: začne se koncem nebo přítomností a pak se vracíme do minulosti. Seděl jsem v nemocnici a vzpomínal, jak to celé začalo…
GradacePostupné stupňování napětí.Šustnutí. Krok. Cvaknutí zámku.
Historický prézensMinulý děj vyprávěný v přítomném čase. Děj pak působí živěji, jako by se děl teď.Včera jdu lesem a najednou vidím medvěda!

Vyzkoušej si to

Přečti pojem, vysvětli si ho vlastními slovy, pak kartu otoč.

  • ich-forma – vypráví postava v 1. osobě (já)
  • er-forma – vypravěč mimo děj, 3. osoba (on)
  • historický prézens – minulý děj v přítomném čase
  • retrospektiva – návrat do minulosti
  • gradace – stupňování napětí
Převeď do er-formy: Utíkal jsem na autobus, ale ujel mi.
Vypravěč přestane být postavou, místo „já“ použijeme „on“: Utíkal na autobus, ale ujel mu.
Jaký je to postup: Sedím na lavičce u nádraží. Před deseti lety jsem tu poprvé potkal Janu…
Začíná se v přítomnosti a pak se vracíme do minulosti → retrospektivní kompozice. Je to ich-forma (já).
✗Vypravování musí vždy začínat od začátku událostí.
✓Vypravování může začít i koncem a vracet se zpět (retrospektiva).

Retrospektiva je běžný a účinný postup. Čtenář ví, jak to dopadlo, a chce zjistit, jak se to stalo.

Vypravování používá vyprávěcí postup. Vypravěč mluví v ich-formě (já) nebo er-formě (on). Kompozice je chronologická nebo retrospektivní. Oživí ho gradace, přímá řeč a historický prézens.
📡Komunikace a funkční styly