Zlomil sis ruku. Kamarádovi napíšeš: „Hele, mám sádru, fotbal nebude.“ Škole napíšeš omluvenku. Lékař do zprávy napíše odborné latinské termíny. Novinář by z toho mohl udělat článek, básník báseň.
Obsah je stejný – zlomená ruka. Liší se ale, komu píšeš, proč a kde. Proto se mění i slova a stavba textu. K čemu to je? Abys v každé situaci psal tak, aby to fungovalo.
Zeptej se u každé věty: kdo to píše a komu?
Omluvenka je úřední text pro školu. Patří do administrativního stylu – zdvořile, spisovně, věcně.
Proč čtrnáctiletý blogger píše jinak než profesor v učebnici? A proč tentýž profesor píše jinak e-mail své dceři? Podobu textu ovlivňuje spousta věcí – některé souvisejí se situací, jiné s člověkem.
K čemu to je? Když víš, co text ovlivňuje, dokážeš ho rozebrat (v maturitním testu) i sám napsat tak, aby se hodil.
| Funkční styl | Funkce | Útvary |
|---|---|---|
| prostě sdělovací | běžná komunikace | rozhovor, SMS, vzkaz |
| odborný | poučit, vysvětlit | výklad, referát |
| publicistický | informovat, ovlivnit | zpráva, reportáž, fejeton |
| administrativní | úřední styk | žádost, životopis |
| řečnický | působit projevem | proslov, přednáška |
| umělecký | estetický zážitek | román, báseň |
Zkus si říct, do jakého stylu útvar patří, a kartu otoč.
Subjektivní činitelé se týkají jen autora (jeho věku, povahy). Adresát je součást situace, proto je objektivní.