Každý den mluvíš, píšeš zprávy, posloucháš ostatní. Děláš to automaticky a nepřemýšlíš, jak to funguje. Tohle téma se na to podívá zvenku.
K čemu to je? Když víš, z čeho se jazyk skládá a k čemu slouží, líp chápeš gramatiku, pravopis i sloh. Všechna další témata češtiny na tyhle pojmy navazují.
Představ si šachy. Existují pravidla: jak táhne jezdec, kdy je mat. Ta platí pro všechny hráče na světě. A pak je konkrétní partie, kterou dnes hraješ s kamarádem.
Toto rozlišení zavedl švýcarský jazykovědec Ferdinand de Saussure (začátek 20. století). Jazyk nazval francouzsky langue, řeč parole.
Rozřaď položky: je to pravidlo, které platí pro všechny (jazyk), nebo jeden konkrétní projev (řeč)?
| Funkce | Co dělá | Příklad |
|---|---|---|
| dorozumívací (komunikativní) | předává informaci | Vlak jede v 8:15. |
| poznávací (myšlenková) | pomáhá myslet a pojmenovat svět | Přemýšlím, proč voda vře. |
| výzvová (apelová) | chce, aby někdo jednal | Podej mi sůl. |
| expresivní (citová) | vyjadřuje pocity | Jé, to je krása! |
| estetická | má působit krásou | báseň |
| fatická | navazuje nebo udržuje kontakt | Haló, slyšíš mě? |
V běžné mluvě slova splývají. V jazykovědě je rozlišujeme: pravidla šachu nejsou totéž co jedna partie.
Lékař nezkoumá tělo „celé najednou“. Jeden obor řeší srdce, jiný kosti, jiný oči. S jazykem je to podobné – je tak složitý, že ho zkoumá víc oborů.
K čemu to je? Ve škole i u maturity se pořád objevují slova jako morfologie nebo syntax. Tady zjistíš, co přesně znamenají a jak do sebe zapadají.
Kromě pater existují obory, které jdou napříč: etymologie (původ slov), sémantika (význam), ortografie (pravopis), dialektologie (nářečí), onomastika (vlastní jména).
Přečti název oboru, zkus si říct, co zkoumá, a pak kartu otoč.
Čeština je západoslovanský jazyk. Do stejné skupiny patří slovenština, polština a lužická srbština. Východoslovanské jsou např. ruština a ukrajinština, jihoslovanské např. slovinština a chorvatština.
Morfologie = jedno slovo a jeho tvary. Syntax = jak se slova spojují do vět.