Ať je to bakterie v jogurtu, list stromu nebo tvůj sval, všechno je z buněk. Buňka je nejmenší kousek, který ještě žije sám o sobě. Pod mikroskopem ale buňky nevypadají stejně: existují dva zásadně odlišné „stavební plány“.
Rozdíl mezi nimi vysvětluje, proč antibiotika zabíjejí bakterie a nám neublíží, nebo odkud se v našich buňkách vzaly mitochondrie.
| Znak | Prokaryotní | Eukaryotní |
|---|---|---|
| jádro | ne – nukleoid | ano, s jaderným obalem |
| membránové organely | ne | ano |
| ribozomy | 70S | 80S (v cytoplazmě) |
| velikost | asi 1–10 µm | asi 10–100 µm |
| buněčná stěna | peptidoglykan (bakterie) | rostliny celulóza, houby chitin, živočichové nemají |
| příklad | bakterie, archea | rostliny, živočichové, houby, protista |
Roztřiď znaky podle toho, ke kterému typu buňky patří.
Ribozomy nejsou obalené membránou a bez nich by buňka nevyrobila žádnou bílkovinu – mají je všechny buňky.
Představ si eukaryotní buňku – třeba buňku tvých jater – jako malé město. Má radnici s plány, továrny, poštu, elektrárnu, sklady i odpadový dvůr. Každá „budova“ je organela a dělá svou práci.
Když víš, co která organela dělá, rozumíš, jak buňka vyrábí bílkoviny, získává energii nebo co se stane, když něco z toho selže.
Ke každé kartě si nejdřív řekni, co organela dělá, a pak otoč.
Chloroplast vyrábí cukr ze světla. Energii z cukru (ATP) ale získávají i rostliny dýcháním v mitochondriích.