Přejeď nehtem po hrubě uříznutém kusu oceli a po vyleštěném čepu. Rozdíl ucítíš hned. Pod mikroskopem vypadá každý povrch jako pohoří s kopci a údolími – jen jinak vysokými.
Na drsnosti záleží: hrubá plocha se rychleji opotřebí, ložisko na ní hučí, těsnění netěsní. Hladší plocha je ale dražší. Výkres proto říká, jak hladká má která plocha být.
0,025 – 0,05 – 0,1 – 0,2 – 0,4 – 0,8 – 1,6 – 3,2 – 6,3 – 12,5 – 25 – 50. Každá další je zhruba dvojnásobek.
| Způsob výroby (orientačně) | Obvyklé Ra v µm |
|---|---|
| řezání pilou, odlitek do písku | 12,5–50 |
| soustružení, frézování na hrubo | 6,3–25 |
| soustružení, frézování na čisto | 0,8–3,2 |
| broušení | 0,2–1,6 |
| lapování, leštění | 0,025–0,2 |
Každý krok k hladšímu povrchu znamená další operaci (broušení, lapování) a vyšší cenu.
Na výkrese hřídele vidíš u čepu pro ložisko malou značku s číslem 0,8 a v rohu u popisového pole velkou značku s Ra 3,2 a závorkou. Co to říká výrobci? Projdeme to postupně podle norem pro zápis struktury povrchu.
| Značka | Význam |
|---|---|
| základní (√ bez doplňku) | způsob výroby není předepsán |
| √ s čárkou (uzavřený trojúhelník) | povrch s úběrem materiálu (obrábění) |
| √ s kroužkem | povrch bez úběru materiálu (odlitý, kovaný, válcovaný) |
Ve školách a na většině starších výkresů se značení řídí normou ČSN EN ISO 1302. Nově ji nahrazuje řada ISO 21920; základní značky a parametr Ra zůstávají. Na velmi starých výkresech uvidíš ještě trojúhelníčky ▽ podle zrušené ČSN – dnes se nepoužívají.
Ra průměruje celý profil; jednotlivé rýhy mohou být hlubší. Nejvyšší výška profilu je Rz.