🏺 Druhy keramiky

Podle střepu

O čem to je

Hrnek z trhu, babiččin talíř s modrým vzorem a čínská váza – všechno je keramika. Přesto má každý jinou hodnotu a jinak se o něj pečuje. Rozdíl je hlavně v tom, z čeho a při jaké teplotě vznikl.

Starožitník musí druh keramiky poznat často jen podle odštípnutého místa a zvuku. Na tom závisí datace, cena i čištění.

Nové pojmy

KeramikaVýrobky z hlíny nebo jílu, které získají pevnost výpalem v peci.Květináč, talíř, dlaždice, porcelánová figurka.
StřepVypálená hmota, ze které je předmět. Vidíš ji na odštípnutém místě nebo na nepolévaném dně.Červenohnědý pórovitý střep květináče.
Glazura (poleva)Sklovitá vrstva na povrchu keramiky, vzniká výpalem. Dělá předmět hladký, lesklý a nepropustný.Lesklá zelená vrstva na kachlu.
Pórovitý a slinutý střepPórovitý střep má drobné dutinky a nasává vodu. Slinutý je vypálený tak vysoko, že se částice spojily a vodu skoro nepřijímá.Neglazovaný květináč vodu propustí (pórovitý), kameninový džbán ne (slinutý).

Čtyři hlavní druhy

druhstřepvýpal (orientačně)příklad
hrnčinapórovitý, barevný (červený, hnědý)asi 900–1100 °Chrnce, kachle, lidová keramika
fajáns / majolikapórovitý, pod bílou neprůhlednou glazurouasi 900–1100 °Chabánské džbány, delftské dlaždice
kameninaslinutý, šedý až hnědý, neprůsvitnýasi 1150–1300 °Cdžbány, láhve na minerálku
porcelánslinutý, bílý, v tenké vrstvě průsvitnýasi 1300–1450 °Cservisy, figurky

Teploty jsou orientační rozpětí, přesné hodnoty se liší podle surovin a dílny.

Jak druh určit

Najdi místo, kde je vidět střep: nepolévaný okraj dna, odštípnutí.
Barva střepu: bílá (porcelán, jemná kamenina), barevná (hrnčina, kamenina).
Zkus nasákavost: kapka vody na neglazovaném místě se vsákne u pórovitého střepu, na slinutém zůstane.
Prosvítí tenká stěna proti světlu? Pak je to porcelán.
Lehké poklepání nehtem: porcelán jasně zvoní, hrnčina zní tupě (prasklý kus také tupě).
Talíř má na dně nepolévaný okraj, střep je nažloutlý, kapka vody se vsákne. Glazura je bílá, neprůhledná, malovaná modře. Druh?
Pórovitý barevný střep pod bílou neprůhlednou glazurou = fajáns (majolika).
Šálek je bílý i na dně, proti světlu prosvítá a po poklepu jasně zvoní. Druh?
Bílý, slinutý a průsvitný střep se zvonivým zvukem = porcelán.

Vyzkoušej si to

✗Všechno bílé a malované je porcelán.
✓Bílou glazuru má i fajáns. Rozhoduje střep: u fajánsu je pórovitý a barevný, u porcelánu bílý, slinutý a průsvitný.

Fajáns vznikla právě jako napodobenina čínského porcelánu, proto na první pohled vypadá podobně.

Keramiku dělíme podle střepu: hrnčina a fajáns mají pórovitý střep, kamenina a porcelán slinutý. Porcelán je bílý a průsvitný. Druh určíš podle barvy střepu, nasákavosti, průsvitnosti a zvuku.

Cesta k porcelánu

O čem to je

Evropané po staletí obdivovali čínský porcelán – tenký, bílý, průsvitný – ale neuměli ho vyrobit. Zkoušeli ho napodobit všemožně. Z těch pokusů vznikly druhy keramiky, které dnes sbíráme.

Projdeme si je v pořadí, jak se zlepšovaly: od obyčejné hrnčiny až po porcelán.

Nové pojmy

VýpalZahřátí vysušeného výrobku v peci na vysokou teplotu. Hlína se tím mění v tvrdou keramiku.Hrnčíř vypaluje hrnky v peci na dřevo.
StřepHmota vypáleného předmětu, kterou uvidíš na odštípnutí nebo nepolévaném dně.Bílý střep porcelánu, červený střep hrnčiny.
GlazuraSklovitý povlak vzniklý výpalem. Cíničitá glazura obsahuje oxid cíničitý a je bílá a neprůhledná.Bílá poleva habánského džbánu.
KaolínVelmi čistá bílá hlína, hlavní surovina porcelánu.Kaolín z okolí Karlových Varů zásoboval české porcelánky.

Od hrnčiny k porcelánu

Hrnčina: obyčejná hlína, nízký výpal, pórovitý barevný střep. Nejstarší a nejběžnější keramika.
Fajáns / majolika: hrnčina pokrytá bílou cíničitou glazurou, na které se maluje. Název majolika je z Itálie (podle Mallorky), fajáns podle italského města Faenza. U nás proslula habánská fajáns (Habáni, náboženská skupina na jižní Moravě, 16.–17. století).
Kamenina: hlína vypálená tak vysoko, že slinula. Pevná, nepropustná, šedá až hnědá, často se solnou glazurou.
Porcelán: z kaolínu, živce a křemene, vypálený nejvýš. Bílý, slinutý, průsvitný. V Evropě tvrdý porcelán poprvé v Míšni (1708–1710).
  • 1600 Rozkvět habánské fajánse na Moravě
  • 1650 Rozkvět fajánse v Delftu
  • 1708 Böttger: evropský tvrdý porcelán
  • 1710 Založena manufaktura v Míšni
  • 1760 Anglie: jemná bílá kamenina (pórovina)

Data jsou orientační body. Hrnčina se vyráběla po celou dobu a vyrábí se dodnes.

Džbán je šedohnědý, na povrchu má drobné „pomerančové“ důlky v lesklé vrstvě a voda jím neprosakuje. Co to je?
Slinutý šedohnědý střep a důlkovaný povrch typický pro solnou glazuru = kamenina se solnou glazurou.
Majitel říká: „Je to porcelán z roku 1650 z Moravy.“ Co mu odpovíš?
Evropský tvrdý porcelán se vyrábí až od roku 1708–1710 (Míšeň). Kus z Moravy z roku 1650 bude spíš habánská fajáns – ověříš to podle pórovitého střepu pod bílou glazurou.
✗Majolika a fajáns jsou dva úplně různé materiály.
✓Obojí je keramika s pórovitým střepem a bílou cíničitou glazurou. Majolika je spíš italské a starší označení, fajáns francouzské a středoevropské.

Názvy vznikly podle různých míst obchodu a výroby, technika je v zásadě stejná.

Hrnčina (pórovitá, nízký výpal) → fajáns a majolika (hrnčina s bílou cíničitou glazurou) → kamenina (slinutá, nepropustná) → porcelán (kaolín, živec, křemen, bílý a průsvitný, v Evropě od Míšně 1708–1710).
🫖Výroba porcelánu a jeho dekor