V přijímacích zkouškách z češtiny se pravopis objevuje skoro v každé úloze. A chyby se opakují pořád stejné: děti si hráli, dej to mě, spomínka, oběvit.
Dobrá zpráva: na každou z těch chyb existuje jednoduchý fígl. Projdeme šest nejčastějších jevů, ke každému pravidlo a test.
Mužský životný → -i (psi štěkali), mužský neživotný a ženský → -y (stromy rostly, ženy zpívaly), střední → -a (kuřata pípala). Je-li v několikanásobném podmětu aspoň jeden mužský životný → -i. Pozor: děti → -y, lidé → -i.
Dosaď tebe / tobě: tebe → mě, tobě → mně. Dej to (tobě) mně. Vidíš (tebe) mě?
s- = dolů, dohromady (sjet, spojit). z- = změna stavu (zčervenat, zmrznout). vz- = nahoru (vzlétnout) a také ve slovech vzpomínka, vzpomenout.
bje, vje jen tam, kde se potká předpona ob-/v- s kořenem na j: ob-jevit, v-jezd. Jinde bě, vě: oběd, věc.
Přídavné jméno se řídí podstatným: velcí psi (mužský životný), velké stromy. Přivlastňovací: Petrovi bratři (mužský životný), Petrovy knihy, Petrovy psy (4. pád).
Velké písmeno: začátek věty, vlastní jména (Karel, Vltava, Česká republika, Karlův most), svátky (Vánoce, Velikonoce), obyvatelé (Pražan). Malé: měsíce, dny, jazyky (leden, pondělí, česky) a přídavná jména jako český, pražský.
Teď test. U každé mezery použij fígl, který k jevu patří.
Děti se v množném čísle chovají jako ženský rod → -y.
Pilot před startem projde kontrolní seznam: palivo, klapky, motory. Nespoléhá na pocit. U přijímaček to můžeš udělat stejně: u každého zrádného místa si položíš jednu kontrolní otázku.
Tady máš šest kontrolních otázek na nejčastější pravopisné chyby. Ke každé vysvětlíme, proč funguje.
Vyber správné písmeno. Ptej se: je to jedinečné jméno?
Slova vzpomínka, vzpomenout, vzpomněl píšeme s vz-. Je to ustálený pravopis – nauč se je jako celek.
česky je příslovce, ne vlastní jméno. Názvy jazyků a přídavná jména jako český píšeme malým písmenem.