Spolužák ti v lavici pořád kope do židle. Můžeš mlčet a trpět, můžeš na něj zařvat – nebo můžeš klidně a jasně říct, co ti vadí. Každá z těch reakcí dopadne jinak.
Naučíš se, jak lidé komunikují slovy i bez slov a jak se slušně, ale pevně ozvat.
| reakce | co řekne | jak to dopadne |
|---|---|---|
| pasivní | nic, jen se zamračí | kopání pokračuje, ty se zlobíš |
| agresivní | „Zmlkni, ty debile!“ | hádka, možná poznámka pro oba |
| asertivní | „Vadí mi, když kopeš do židle. Prosím, přestaň.“ | spolužák ví, co ti vadí, a většinou přestane |
I tón hlasu prozradí hodně: „No to je skvělý“ může znít radostně i ironicky.
Roztřiď reakce na situaci „Kamarád si půjčil tvou hru a nevrátil ji“.
Kdo uráží, je agresivní. Asertivní člověk mluví jasně, ale nikoho neponižuje.
Když mluvíš, nepředáváš jen slova. Obličej, ruce, hlas i to, jak blízko stojíš, říkají někdy víc než věta samotná. Vědci tyhle „kanály“ pojmenovali.
Projdeme druhy komunikace jeden po druhém, pak naslouchání a pravidla online komunikace.
| název | co to je | příklad |
|---|---|---|
| mimika | výraz obličeje | úsměv, zamračení |
| gestika | pohyby rukou | mávání, ukazování |
| proxemika | vzdálenost mezi lidmi | stát blízko kamaráda, daleko od cizího |
| haptika | dotyky | podání ruky, objetí |
| posturologie | postoj těla | zkřížené ruce, shrbená záda |
Zakryj si odpověď a zkus si vzpomenout. Pak otoč kartu.
Přikyvování bez pozornosti druhý pozná a cítí, že ho nebereš vážně.