Proč chodíš povinně do školy? Proč smíš věřit, čemu chceš? Proč soudce nemůže být zároveň ten, kdo píše zákony? Všechny tyhle myšlenky prosadili lidé v 18. století.
Tomu období říkáme osvícenství. Myslitelé tehdy tvrdili: místo slepé poslušnosti používej vlastní rozum. Jejich nápady pak zkoušeli i panovníci – u nás Marie Terezie a Josef II.
Většina z nich byli Francouzi. Psali knihy, které se četly po celé Evropě.
Otoč kartičky. Ke každému jménu si zapamatuj jednu myšlenku.
Někteří panovníci osvícence četli. Pochopili, že vzdělaní a zdraví poddaní znamenají silnější stát a víc daní. Začali dělat reformy – velké změny zákonů.
Marie Terezie (vládla 1740–1780) zavedla roku 1774 povinnou školní docházku. Její syn Josef II. (1780–1790) vydal roku 1781 toleranční patent a zrušil nevolnictví.
Voltaire si dokonce dopisoval s panovníky. Myšlenky na republiku se prosadily až později (USA, Francouzská revoluce).
Než Marie Terezie nastoupila, do školy chodilo jen málo dětí. Většina venkovanů neuměla číst. Sedlák se nesměl bez svolení pána ani oženit. Za necelých 50 let se to hodně změnilo.
Ukážeme si krok za krokem, co změnila Marie Terezie a co její syn Josef II. Mnoho z toho platí dodnes – třeba povinná škola.
Hned po nástupu na trůn ji napadl pruský král Fridrich II. Marie Terezie trůn uhájila, ale ztratila většinu Slezska. Pochopila, že stát potřebuje víc peněz a lepší správu.
Projdi osu. Všimni si, že rok 1781 je napsaný jen jednou, i když se v něm staly dvě velké věci.
Nevolnictví = osobní nesvoboda (nesměl se stěhovat). Robota = práce zdarma pro pána. Jsou to dvě různé věci.