Dvě věty: Pršelo. Zůstali jsme doma. Můžeš je spojit různě: Pršelo, a proto jsme zůstali doma. Nebo: Pršelo, ale šli jsme ven. Pokaždé říkáš něco jiného – podle toho, jak věty spojíš.
Vztahu mezi dvěma rovnocennými větami se říká poměr. Když poměry znáš, víš, kdy psát čárku před a a kdy ne – a to je častá past v testech.
| Poměr | Co vyjadřuje | Spojky | Příklad |
|---|---|---|---|
| slučovací | děje se obojí | a, i, ani, pak | Prší a fouká vítr. |
| odporovací | druhá věta odporuje první | ale, avšak, však, jenže | Chtěl jít, ale pršelo. |
| stupňovací | druhá věta je „víc“ | ba, ba i, dokonce | Neuklidil, ba ještě nadělal nepořádek. |
| vylučovací | platí jen jedno | nebo, anebo, buď – nebo | Budu si číst nebo půjdu ven. |
| příčinný | ve 2. větě je příčina | neboť, vždyť, totiž | Zůstal doma, neboť byl nemocný. |
| důsledkový | ve 2. větě je důsledek | proto, a proto, tak, tedy | Byl nemocný, a proto zůstal doma. |
Děje se obojí → slučovací poměr. Před slučovacím a čárka není.
Představ si dva kamarády, kteří jdou vedle sebe. Ani jeden nevede druhého – jsou si rovni. Takové jsou věty v souřadném souvětí.
I rovnocenní kamarádi ale mohou mít různý vztah: jdou spolu, hádají se, jeden předhání druhého… U vět tomu vztahu říkáme poměr. Naučíš se šest poměrů poznat podle smyslu.
Zařaď souvětí. Přečti si je a zeptej se: platí obojí? odporují si? vyplývá druhé z prvního?
| Čárka NE | Čárka ANO |
|---|---|
| slučovací: a, i, ani | odporovací: , ale; , avšak; , jenže |
| vylučovací: nebo, anebo | příčinný: , neboť; , vždyť |
| důsledkový: , proto; , a proto | |
| stupňovací: , ba; , a dokonce |
Ve druhé větě je příčina (nemoc). Důsledkový by byl obráceně: Byl nemocný, a proto zůstal doma.