Dáš si sendvič, o víkendu jdeš na fotbal a pak do muzea. Ani jedno z těch slov není původně české. Čeština si je půjčila z jiných jazyků.
Jazyky si slova půjčují odjakživa – hlavně když přijde nová věc nebo nový obor. Naučíš se, odkud k nám slova přišla, jak se píšou a kdy je lepší použít české slovo.
| Jazyk | Kdy a proč | Příklady |
|---|---|---|
| latina | jazyk vzdělanců a církve ve středověku | muzeum, gymnázium, student |
| řečtina | věda, filozofie, starověk | demokracie, gramatika, biologie |
| němčina | sousedé, řemesla, každodenní život | taška, šunka, hoblík |
| francouzština | móda, kuchyně, kultura | menu, garáž, bufet |
| angličtina | dnes nejvíc – sport, technika, internet | víkend, fotbal, sendvič |
Zkus slova zařadit k jazyku, ze kterého pocházejí.
Zdomácnělé slovo píšeme podle české výslovnosti a českých pravidel: v, í.
Spolužák říká: „Ten projekt je kreativní, ale máme problém s informacemi.“ Dá se to říct i česky: „Ten úkol je tvořivý, ale máme potíž s údaji.“
Čeština přebírá slova z cizích jazyků. Mnohdy ale máme i vlastní české slovo. Naučíš se, kdy je které vhodnější a jak se cizím slovům nenechat zmást.
Klepni na kartu. Nejdřív si zkus vymyslet český dvojník sám.
U některých přejatých slov jsou spisovné dvě podoby – původní (s s) i počeštěná (se z): diskuse – diskuze, filozofie – filosofie, televize (jen se z). Když si nejsi jistý, podívej se do slovníku nebo do Internetové jazykové příručky.
Kreativní znamená tvořivý, nápaditý. Kdo cizí slovo nezná přesně, použije ho špatně.