Některé děti mají narozeniny 29. února – a slaví je „doopravdy“ jen jednou za čtyři roky. Proč ten den v kalendáři někdy je a někdy není?
Odpověď je ve vesmíru. Pochopíš, jak vznikl náš kalendář a proč je takový, jaký je.
Země oběhne Slunce za 365 dní a skoro 6 hodin. Kalendářní rok ale musí mít celé dny. Co s těmi 6 hodinami?
Klikej na kroky a sleduj, jak se po čtyřech letech kolečko opakuje.
Těch „skoro 6 hodin“ je ve skutečnosti asi 5 hodin 49 minut. Přidávat každý 4. rok celý den je tedy trochu moc. Za 400 let by se nasbírali asi 3 dny navíc.
Proto platí výjimka: roky dělitelné 100 přestupné nejsou – kromě těch, které jsou dělitelné 400. Rok 1900 nebyl přestupný, rok 2000 byl.
Bez přestupných let by se kalendář posouval proti ročním obdobím – za 100 let skoro o měsíc.
V dějepise uslyšíš „19. století“ nebo „roku 46 př. n. l.“. Abys v tom měl jasno, musíš vědět, jak se roky počítají a jak se z roku pozná století.
Naučíš se to krok za krokem a vyzkoušíš si to na příkladech.
Po roce 1 př. n. l. následuje rovnou rok 1 n. l. Rok 0 neexistuje. Proto začíná každé století rokem s jedničkou na konci.
| století | roky |
|---|---|
| 1. století | 1–100 |
| 19. století | 1801–1900 |
| 20. století | 1901–2000 |
| 21. století | 2001–2100 |
Prohlédni si osu. Všimni si, že první událost je ještě před naším letopočtem.
Juliánský kalendář přidával přestupný den moc často, a tak se do roku 1582 opozdil o 10 dní. Řehoř XIII. těch 10 dní vynechal: po 4. říjnu 1582 hned následoval 15. říjen.
Rok 0 neexistuje, proto 1. století skončilo rokem 100 a 20. století rokem 2000.