Detektiv nebyl u zločinu, a přesto zjistí, co se stalo. Pomůžou mu otisky, svědci a stopy. Historik to má stejně: nikdo z nás nežil v době Karla IV., a přesto o ní víme hodně.
Dějepis zkoumá, jak lidé žili dřív, a hledá, proč se věci staly. Díky tomu lépe rozumíme dnešku – proč mluvíme česky, proč máme demokracii nebo proč slavíme svátky.
| Druh | Co to je | Příklad |
|---|---|---|
| hmotný | věc, kterou vzali lidé do ruky | nástroj, mince, hrob, hrad |
| písemný | něco napsaného | kronika, listina, dopis |
| obrazový | obrázek | jeskynní malba, fotografie |
| ústní | vyprávění | pověst, vzpomínky pamětníka |
Roztřiď stopy. Ptej se: je to věc, nebo je to napsané?
Aby historik věděl, co bylo dřív, potřebuje počítat roky. Počítáme je od narození Ježíše Krista: co bylo potom, je n. l. (našeho letopočtu), co bylo předtím, je př. n. l. (před naším letopočtem).
Slovo „pramen“ tu znamená zdroj – odkud „vyvěrají“ informace, jako voda z pramene.
Když si s kamarádem domluvíš schůzku, musíte se shodnout na čase. Lidé v dějinách se také museli shodnout, od kdy budou počítat roky. Jinak by nikdo nevěděl, co bylo dřív.
Naučíš se číst letopočty, počítat století a orientovat se na časové ose. Bez toho se v dějepise neobejdeš.
Prohlédni si osu. Vlevo je 753 př. n. l., vpravo od něj 44 př. n. l. Větší číslo před n. l. leží dál v minulosti.
První století byly roky 1–100. Když skončí 13 celých stovek, běží už čtrnáctá.