V knihovně nejsou knihy naházené na hromadě. Jsou rozdělené: básničky zvlášť, pohádky zvlášť, divadelní hry zvlášť. Díky tomu najdeš, co hledáš.
Stejně třídíme i texty v literatuře. Když poznáš, do které skupiny text patří, víš, co od něj čekat: kouzla, kus historie, nebo ponaučení.
Roztřiď vlastnosti a příběhy ke správnému žánru.
Místo nebo postava mohou být skutečné, ale děj lidé přikrášlili a doplnili. Pověst není učebnice dějepisu.
Dřív lidé neměli televizi ani knihy. Večer si vyprávěli příběhy. Babička je řekla dětem, ty zase svým dětem. Tak vznikly pohádky a pověsti, jejichž autora nikdo nezná.
Později přišli lidé, kteří tyto příběhy sbírali a zapisovali. A jiní začali psát své vlastní. Podle toho, kdo příběh vymyslel a jak vypadá, ho zařadíme.
Všechny texty dělíme na tři velké skupiny – literární druhy:
Uvnitř epiky rozlišujeme menší skupiny – žánry: pohádku (kouzla, dobro vítězí), pověst (skutečné místo nebo osoba, jádro pravdy) a bajku (zvířata jako lidé, ponaučení).
Klepni na kartu a zjisti, čím se autor proslavil. Zkus nejdřív hádat žánr.
Lidé si je vyprávěli dávno před nimi. Grimmové je jen sepsali, proto jsou to pohádky lidové.