Psi štěkali. Kočky mňoukaly. Kuřata pípala. Na konci sloves je pokaždé jiné písmeno: i, y, a. Proč?
Sloveso se v minulém čase „přizpůsobí“ tomu, kdo děj dělá. Tomu říkáme shoda. Je to jedno z nejdůležitějších pravidel v diktátech.
| rod podmětu (mn. č.) | koncovka | příklad |
|---|---|---|
| mužský životný (ti) | -i | Psi štěkali. |
| mužský neživotný (ty) | -y | Stromy rostly. |
| ženský (ty) | -y | Kočky mňoukaly. |
| střední (ta) | -a | Kuřata pípala. |
Když je v podmětu aspoň jeden mužský životný, vyhrává i: Chlapci a dívky zpívali. Mužský neživotný + ženský → y: Stoly a židle stály.
Děti se v množném čísle chovají jako ženský rod: ty děti → y.
Místo učení tabulky můžeš použít malý trik se slovíčky ti, ty, ta. Řekneš je před podmět – a hned víš, jaké písmeno napsat na konec slovesa.
Funguje to v minulém čase, když dělá děj víc lidí, zvířat nebo věcí.
Řekni ti psi (ne „ty psi“) – psi jsou živí, mužský rod → i.