Česky říkáš: já jsem, ty jsi, on je, my jsme, oni jsou. Slovo „být“ se mění podle toho, o kom mluvíš. V angličtině je to podobné, jen tvary jsou tři: am, is, are.
Se slovesem „být“ řekneš, kdo jsi, jaký jsi, kde jsi a kolik ti je. Naučíš se ho říct kladně, záporně i v otázce – a celé to vejde do jedné tabulky.
| Kdo | Kladně | Zápor | Otázka |
|---|---|---|---|
| I | I am (I’m) | I’m not | Am I? |
| he / she / it | is (’s) | isn’t | Is she? |
| you / we / they | are (’re) | aren’t | Are you? |
isn’t je zkrácené is not, aren’t je are not. Apostrof ’ ukazuje, kde chybí písmeno.
Doplň správný tvar. Nejdřív si řekni, do kterého řádku tabulky věta patří.
we (my) patří do řádku s are. is je jen pro jednoho: he, she, it.
Česky z věty uděláš otázku jen hlasem: „Tom je nemocný.“ → „Tom je nemocný?“ Angličan to dělá jinak – přehodí slova.
Když tenhle trik umíš, zeptáš se na cokoli: jestli je kamarád doma, jestli je pes hladový, jestli je ti zima.
Tom is not ill. Zkráceně: Tom isn’t ill. Podobně are not → aren’t. Pozor: am not se nezkracuje na jedno slovo, jen I’m not.
Na otázku neodpovídáš jen „Yes“. Zopakuješ sloveso: Is he tall? – Yes, he is. / No, he isn’t.
Are you ten? – Yes, I am. / No, I’m not. Pozor: ptají se tě you (ty), ty odpovídáš o sobě I (já).
Udělej z věty otázku v hlavě. Pak klepni na kartičku a zkontroluj se.
Když se ptají na tebe (you), odpovídáš o sobě – tedy I am.