Každé ráno vstaneš, nasnídáš se a jdeš do školy. Odpoledne si hraješ. Tyhle věci děláš pořád dokola – každý den.
Angličtina má na takové věci zvláštní čas: přítomný čas prostý. S ním vyprávíš o svém dni, zvycích a o tom, co obvykle děláš.
O sobě mluvíš jednoduše: I get up at 7. = Vstávám v 7. I go to school. = Chodím do školy. I play with my dog. = Hraju si se psem.
Když mluvíš o jednom člověku (he, she, Tom, máma) nebo o zvířeti či věci (it), přidáš ke slovesu -s:
He gets up at 7. He goes to school. He plays with his dog.
Proč goes s -es? Za o, s, x, sh, ch se přidává -es, aby se to dalo vyslovit: go → goes, watch → watches.
Podívej se, kdo je na začátku. Jeden člověk (he, she, máma, táta)? Pak sloveso s -s.
-s patří jen k he, she, it. U I je sloveso beze změny.
Když vyprávíš, co dělá tvůj kamarád, brácha nebo pes, v angličtině se ke slovesu přilepí malé s. Představ si hada 🐍, který syčí „sss“ za každým he, she, it.
Tohle pravidlo se ti bude hodit pokaždé, když budeš mluvit o tom, co lidé obvykle dělají.
| Kdo | Sloveso |
|---|---|
| I / you / we / they | play, go, watch |
| he / she / it 🐍 | plays, goes, watches |
Řekni tvar pro he / she nahlas. Pak klepni na kartičku.
have je výjimka. U he, she, it se z něj stane has.