Filmy Markéta Lazarová, Rozmarné léto, Bylo nás pět, Petrolejové lampy – možná jsi některý viděl v televizi. Všechny vznikly podle knih, které se napsaly v Československu mezi dvěma světovými válkami.
Těch 20 let svobody (1918–1938) bylo pro českou literaturu zlatou dobou. Každý autor šel svou cestou, a proto je dobré mít mapu „proudů“. S ní zařadíš autora a víš, co od jeho knihy čekat.
| Proud | Autor | Dílo |
|---|---|---|
| jazykově bohatá, avantgardní próza | Vladislav Vančura | Markéta Lazarová, Rozmarné léto, Pekař Jan Marhoul |
| sociální a baladická próza | Ivan Olbracht | Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí |
| humoristická próza | Karel Poláček | Muži v offsidu, Bylo nás pět |
| psychologická próza | Jaroslav Havlíček | Petrolejové lampy, Neviditelný |
| psychologická próza, sen | Jan Weiss | Dům o tisíci patrech |
| katolická literatura | Jaroslav Durych, Jakub Deml | Bloudění; Zapomenuté světlo |
Vladislav Vančura (1891–1942) – lékař a spisovatel. Psal bohatým, archaizujícím jazykem, s dlouhými větami a vstupy vypravěče, který se obrací na čtenáře. Za války se zapojil do odboje a nacisté ho roku 1942 popravili.
Ivan Olbracht psal o Podkarpatské Rusi – nejchudším, horském koutu tehdejšího Československa (dnes Ukrajina). Nikola Šuhaj loupežník: dezertér z války se stane zbojníkem, chudí ho milují jako hrdinu, ale zradí ho a zabijí vlastní lidé kvůli odměně.
Zbojníci se pojí s Valašskem (Jánošík působil na Slovensku), ale Olbracht psal o skutečném zbojníkovi z Podkarpatské Rusi, která tehdy patřila Československu.
Ve 30. letech se nad Evropou stahovala mračna: v Německu vládl Hitler, v září 1938 přišel Mnichov. Česká literatura na to reagovala – próza i poezie zvážněly. Ale předtím vznikly i veselé a krásné knihy.
Tady se naučíš konkrétní díla – o čem jsou a čím jsou výjimečná. A poznáš tři básníky, kteří ve 30. letech psali o smrti, úzkosti a zradě.
Ke každému dílu řekni autora a o čem je. Pak kartu otoč.
Téma: vášeň a svoboda proti řádu, víře a zákonu. Styl: archaický jazyk, vypravěč, který čtenáře oslovuje, dramatické dialogy.
Oba psali humorně, ale jinak: Poláček prostým dětským jazykem, Vančura bohatým archaickým stylem.