Každý jednou odchází z domova. Nejdřív nic nevíš a děláš chyby. Pak bloudíš, pochybuješ a hledáš, kým vlastně jsi. Přesně o tom je příběh o Parsifalovi.
Parsifal je chlapec z lesa, který se stane rytířem. Na rozhodujícím místě ale mlčí, když se měl zeptat. Celá léta pak hledá cestu zpátky. Najde ji teprve, když se naučí soucitu. Proto se o něm čte v 11. třídě: je to zrcadlo cesty každého dospívajícího člověka.
Parsifalův otec, rytíř Gahmuret, padl v boji na Východě ještě před synovým narozením. Matka Herzeloyde chce syna uchránit před stejným osudem. Odejde s ním do lesní samoty a o rytířství mu nikdy neřekne.
Chlapec vyrůstá jako dítě přírody. Jednou potká v lese rytíře v lesklé zbroji. Myslí si, že jsou to bohové. Od té chvíle chce být rytířem i on.
Matka ho nechá jít, ale oblékne ho do bláznivého šatu. Doufá, že se mu lidé vysmějí a on se vrátí. Dá mu i několik rad, kterým ale rozumí jen doslova. Když syn zmizí z dohledu, matka žalem zemře. Parsifal to neví.
Na cestě zabije Rudého rytíře Ithera, aby získal jeho zbroj. Neví, že Ither je jeho příbuzný. Pak dojde ke starému rytíři Gurnemanzovi. Ten ho naučí bojovat a chovat se jako rytíř. Radí mu také: „Neptej se příliš.“
Parsifal osvobodí obléhanou královnu Condwiramurs a vezme si ji za ženu. Brzy ale odjede, protože chce vidět svou matku.
Večer dorazí na tajemný hrad Grálu. Vidí trpícího krále Anfortase, krvácející kopí a slavnostní průvod s Grálem. Cítí, že tu něco není v pořádku. Ale podle Gurnemanzovy rady se nezeptá.
Ráno je hrad prázdný. Později se dozví, že stačila jediná otázka ze soucitu a král by byl uzdraven. Na dvoře krále Artuše pak přijede ošklivá vědma Cundrie, posel Grálu, a před všemi ho prokleje. Parsifal se zatvrdí, odvrátí se od Boha a odjede.
Léta bloudí. Bojuje, vítězí, ale vnitřně je prázdný. Na Velký pátek dojde k poustevníkovi Trevrizentovi, bratrovi své matky i krále Anfortase. U něj pozná svou vinu: matka zemřela žalem, Ither byl jeho příbuzný a na hradě zapomněl na soucit.
Pak se utká s neznámým rytířem z Východu. Parsifalovi se zlomí meč a soupeř odhodí ten svůj. Ukáže se, že je to jeho nevlastní bratr Feirefiz. Cundrie přijede znovu: Parsifal je povolán za krále Grálu. Na hradě se konečně zeptá: „Strýče, co tě trápí?“ Anfortas je uzdraven a Parsifal se stane králem Grálu.
Projdi si Parsifalovu cestu krok za krokem. Všimni si, že poslední krok vede zpět na místo, kde kdysi selhal. Zkus u každého kroku říct, co v té chvíli Parsifal ještě neví.
Otoč kartičky a zkus nejdřív sám říct, kdo je kdo.
Příběh stojí na polaritách – dvojicích protikladů. Parsifal prochází od prvního ke druhému.
| Na začátku | Na konci |
|---|---|
| nevědomost dítěte z lesa | poznání sebe i světa |
| poslušnost cizích rad | vlastní úsudek a svědomí |
| mlčení | otázka |
| vzdor vůči Bohu | pokora |
| myslí na sebe a na slávu | soucit s druhým |
Příběh neukazuje padoucha, ale člověka, který roste. Vina přichází z nevědomosti a Parsifal ji musí poznat a přijmout.
Filmy o hledání svatého Grálu znáš možná z Indiana Jonese nebo z Monty Pythonů. Ten příběh je ale starý přes 800 let. Vznikl ve středověku na dvorech šlechty a vyprávěl se po celé Evropě.
Když víš, kdo a kdy příběh o Parsifalovi napsal a z čeho vycházel, pochopíš, proč ho autoři přepisovali znovu a znovu – až po operu 19. století.
Chrétien de Troyes byl francouzský básník. Kolem let 1180–1190 začal psát ve staré francouzštině Perceval aneb Příběh o Grálu. Dílo zůstalo nedokončené – vyprávění se uprostřed přeruší.
Wolfram von Eschenbach byl německý rytíř a básník. Asi v letech 1200–1210 napsal středohornoněmecky epos Parzival (asi 25 000 veršů v 16 knihách). Vyšel z Chrétiena, ale příběh dokončil a hodně změnil. Grál je u něj kámen. Přidal Parsifalova otce Gahmureta i nevlastního bratra Feirefize.
Richard Wagner podle Wolframa napsal operu Parsifal. Premiéru měla v roce 1882 v Bayreuthu. Wagner příběh zhustil: hlavní je u něj soucit. Parsifal neuzdraví krále otázkou, ale svatým kopím.
Jméno se v každé verzi píše jinak: Perceval (Chrétien), Parzival (Wolfram), Parsifal (Wagner). Česky se běžně používá Parsifal.
Projeď osu. Všimni si, jak blízko k sobě mají Chrétien a Wolfram a jak daleko je od nich Wagner.
Kolem roku 1200 táhli rytíři na křížové výpravy do Svaté země. Evropa se tak setkávala s Východem. Proto má Parsifal otce, který bojoval v Orientu, a bratra Feirefize s kůží černobíle strakatou.
Feirefiz je pohan, ale Wolfram ho líčí jako rovnocenného a ušlechtilého rytíře. Na konci se dá pokřtít a vezme si Repanse de Schoye, dívku, která na hradě nese Grál. Na středověk je to neobvykle otevřený pohled na cizince.
Epos má dvě dějové linie. Vedle Parsifala jde svou cestou rytíř Gawan, vzorný rytíř Artušova dvora. Gawan zvládá svět venku, Parsifal musí projít světem uvnitř sebe.
Roztřiď kartičky: patří ke Chrétienovi, k Wolframovi, nebo k Wagnerovi?
Každý autor si tajemný předmět představoval jinak. Obraz kalicha známe hlavně z pozdějších příběhů a filmů.