Když nevíš, proč hřmí, můžeš věřit, že se zlobí bůh. Nebo můžeš zkoumat a zjistit, že jde o elektřinu. V 18. století začalo čím dál víc lidí říkat: „Nevěř slepě – přemýšlej a ověř si to.“
Té době říkáme osvícenství. Z ní pochází myšlenka lidských práv, svobody slova, rovnosti před zákonem i povinné školy. Bez osvícenství by nebyla moderní demokracie – a ani Robinson Crusoe.
Projeď si osu: všimni si, že revoluce přišla až na konci – myšlenky se šířily desítky let předtím.
Výjimkou byl Jean-Jacques Rousseau: kromě rozumu cenil i cit a volal po návratu k přírodě. Tím připravil cestu romantismu.
Elektrické osvětlení přišlo až koncem 19. století. „Světlo“ tu znamená poznání, „tma“ nevědomost.
Muž ztroskotá na pustém ostrově a přežije 28 let. Lékař se dostane do země, kde jsou lidé velcí jako palec. Naivní mladík putuje světem plným válek a neštěstí a jeho učitel pořád tvrdí, že „všechno je k nejlepšímu“.
Tyhle příběhy jsou zábavné, ale za každým je skrytá myšlenka o rozumu, společnosti a lidské hlouposti. Napsali je autoři osvícenství. Ukážeme si je jednoho po druhém.
Daniel Defoe – Robinson Crusoe (1719): Robinson ztroskotá a 28 let žije na pustém ostrově. Postaví si dům, pěstuje obilí, chová kozy, zachrání domorodce, kterému říká Pátek. Oslava lidské práce a rozumu – člověk si poradí sám.
Jonathan Swift – Gulliverovy cesty (1726): lodní lékař Gulliver se dostane do Liliputu (malí lidé), do země obrů, na létající ostrov Laputu a do země moudrých koní. Vypadá to jako pohádka, ale je to satira na anglickou politiku a lidskou pýchu.
Voltaire – Candide aneb Optimismus (1759): naivního Candida učí Pangloss, že vše je „k nejlepšímu“. Candide zažije válku, zemětřesení, otroctví – a optimismus se ukáže jako hloupost. Závěr: „Musíme pěstovat svou zahrádku“ – tedy pracovat, ne filozofovat naprázdno.
Denis Diderot – redaktor Encyklopedie, napsal i román Jeptiška (kritika klášterů).
Jean-Jacques Rousseau – Emil čili O výchově (dítě se má vychovávat v přírodě, přirozeně), Společenská smlouva (moc má pocházet od lidu). Heslo „návrat k přírodě“.
Ke každému autorovi si vybav dílo, pak otoč.
Podtitul „aneb Optimismus“ je ironický. Všechna neštěstí, která Candide zažije, ukazují, že tvrzení „vše je k nejlepšímu“ je nesmysl.