Každá generace má svou partu: ve škole jsou skupiny podle hudby, sportu, hobby. I čeští spisovatelé druhé poloviny 19. století se dělili do „part“ – a každá měla jiný názor na to, o čem se má psát.
Když ty tři skupiny pochopíš, budeš umět zařadit skoro každého českého autora té doby: Nerudu, Hálka, Čecha, Vrchlického i Jiráska. A pochopíš, jak česká literatura dospěla na evropskou úroveň.
| Skupina | Program | Autoři |
|---|---|---|
| májovci (almanach Máj, 1858) | navazují na Máchu; současnost, sociální témata | Neruda, Hálek, Světlá, Arbes |
| ruchovci (almanach Ruch, 1868) | národní a slovanská témata | S. Čech, E. Krásnohorská |
| lumírovci (časopis Lumír) | světovost, překlady, dokonalá forma | Vrchlický, Zeyer, Sládek |
Ruchovci a lumírovci se spolu přeli: mají Češi psát hlavně o sobě (národní), nebo se učit od světa (kosmopolitní)? Oba proudy literaturu obohatily.
V 80. a 90. letech 19. století přichází realismus: věrný obraz venkova (Rais, bratři Mrštíkové), historie (Jirásek) a sociálních problémů.
Projeď si osu: od almanachu Máj po vrchol realismu uběhlo asi 35 let.
Pomůcka: Ruch = Rodná země, Lumír = Literatura světa.
Pan Brouček létá na Měsíc. Karel IV. zakáže ženám vstup na Karlštejn, ale dvě se tam převlečené přece dostanou. Mladá Maryša otráví manžela, kterého si musela vzít. Praotec Čech přivádí lid na horu Říp. Tyhle příběhy znáš z filmů a divadla – a všechny pocházejí z české literatury 2. poloviny 19. století.
Tady poznáš hlavní autory jednoho po druhém. Uvidíš, že česká literatura té doby uměla všechno: vtip, historii, poezii o vesmíru i drsné venkovské drama.
Ke každému jménu si vybav aspoň jedno dílo, pak kartu otoč.
Povídky malostranské (1878) – soubor povídek z pražské Malé Strany první poloviny 19. století, kde Neruda vyrostl. S humorem i ironií ukazuje sousedy, klepny, úředníky a žebráky – a jejich lhostejnost k utrpení druhých (Týden v tichém domě, Pan Ryšánek a pan Šlégl, Figurky).
Hra končí tragicky – to je pro realismus typické. Šťastný útěk by byl romantický konec.