Kyselina sírová v autobaterii, dusičná na výrobu hnojiv, chlorná v bělidle. Názvy kyselin vypadají složitě, ale skrývá se v nich jednoduchý trik – stačí vědět, jestli je číslo liché, nebo sudé.
Z kyselin pak vznikají soli, které potkáváš všude: hypermangan, jedlá soda, modrá skalice.
| OČ | Kyselina | Vzorec |
|---|---|---|
| I | chlorná | HClO |
| III | chloritá | HClO₂ |
| V | chlorečná | HClO₃ |
| VII | chloristá | HClO₄ |
| IV | siřičitá | H₂SO₃ |
| VI | sírová | H₂SO₄ |
Výjimky mají víc vodíků a nesou to v názvu: H₃PO₄ kyselina trihydrogenfosforečná (běžně „fosforečná“), H₃BO₃ trihydrogenboritá.
Název aniontu: koncovka kyseliny -á → -an. Sírová → síran, dusičná → dusičnan, chlorná → chlornan. Bezkyslíkaté: -vodíková → -id (chlorid).
Klepni na kartu a ověř si názvy známých solí.
-itá znamená III. Liché → 1 H, kyslíky (1 + 3) / 2 = 2.
Soli jsou nejpočetnější skupina anorganických látek: hnojiva, minerály, léky, přísady do potravin. Všechny se pojmenovávají podle kyseliny, ze které jsou odvozené.
Tady se naučíš spolehlivý postup pro každou sůl – i pro hydrogensoli a hydráty, které na jednoduchá pravidla nestačí.
Koncovka kyseliny -á se změní na -an:
| Kyselina | Anion | Název aniontu |
|---|---|---|
| HClO chlorná | ClO⁻ | chlornan |
| HNO₂ dusitá | NO₂⁻ | dusitan |
| H₂CO₃ uhličitá | CO₃²⁻ | uhličitan |
| HNO₃ dusičná | NO₃⁻ | dusičnan |
| H₂SO₄ sírová | SO₄²⁻ | síran |
| HClO₄ chloristá | ClO₄⁻ | chloristan |
Ověř si: zakryj zadní stranu a zkus název říct sám.
Jeden Al³⁺ (+3) nevyrovná tři SO₄²⁻ (−6). Potřebuješ dva hliníky.