Ve 2. polovině 19. století bohatnou továrníci a úředníci a chtějí doma vypadat jako šlechta. Továrny jim proto vyrábějí nábytek ve „starých“ slozích: gotickém, renesančním, barokním, rokokovém. Tomuto období se říká historismus.
Pro starožitníka je historismus důležitý ze dvou důvodů: je ho na trhu hodně a často se vydává za starší, než je.
| neosloh | co napodobuje | typický nábytek |
|---|---|---|
| neogotika | lomené oblouky, kružby, fiály | skříně, židle s vysokým opěradlem |
| novorenesance | sloupky, římsy, štíty, řezba | tmavé dubové jídelny a pracovny |
| neobaroko | mohutné tvary, bohatá řezba | reprezentační skříně |
| neorokoko (druhé rokoko) | křivky, kabriolové nohy, rokaj | čalouněné salonní soupravy |
Továrny v 19. století otevřeně vyráběly nábytek „ve stylu“. Klam vzniká až při prodeji.
Nejprodávanější židle 19. století stála ve vídeňských kavárnách, v hospodách i v domácnostech po celém světě. Skládá se jen z několika ohýbaných kusů bukového dřeva a pár šroubů. Vymyslel ji Michael Thonet.
Ohýbaný nábytek vznikal hlavně na Moravě, a proto je pro české starožitníky obzvlášť důležitý.
Na Moravu šel Thonet kvůli bukovým lesům a levné pracovní síle. Brzy vznikla konkurence, například firma Jacob & Josef Kohn. Výroba ohýbaného nábytku v Bystřici pod Hostýnem pokračuje dodnes (značka TON).
Po vypršení Thonetových patentů začali ohýbaný nábytek vyrábět i konkurenti a tvary se podobaly.