Když posíláš zprávu přes internet, jde přes desítky cizích počítačů. Kdokoli po cestě by ji mohl přečíst. Šifrování z ní udělá nesrozumitelnou změť, kterou přečte jen ten, kdo má správný klíč.
Šifrování chrání tvoje hesla na webu, zprávy v chatu, platby kartou i data na ukradeném notebooku. Připomenutí: chrání hlavně důvěrnost, tedy aby data viděl jen ten, kdo smí.
Představ si truhlu se zámkem a dva stejné klíče. Ty dáš dopis do truhly a zamkneš. Kamarád ji svým klíčem odemkne. Potíž: jak mu klíč předat, aby ho nikdo neokopíroval? Tomu se říká problém distribuce klíče.
Je to jako poštovní schránka. Štěrbinou (veřejný klíč) může dopis vhodit kdokoli. Vybrat ji umí jen majitel, který má klíček od dvířek (soukromý klíč). Klíč tedy nikomu posílat nemusíš.
| Symetrické | Asymetrické | |
|---|---|---|
| klíče | jeden sdílený tajný klíč | pár: veřejný a soukromý |
| rychlost | velmi rychlé | výrazně pomalejší |
| slabina | jak bezpečně předat klíč | pomalé, nevhodné na velká data |
| příklad | AES | RSA, ECC |
Roztřiď vlastnosti a příklady k druhu šifrování.
Co zašifruješ svým soukromým klíčem, otevře kdokoli tvým veřejným klíčem. Tento postup se používá u digitálního podpisu, ne pro utajení.
Ve skutečných systémech se symetrické a asymetrické šifrování nepoužívají odděleně. Spojují se tak, aby se využily výhody obou. Ukážeme si, jak to funguje a podle jakých zásad se šifry vybírají.
V HTTPS se dnes klíč relace většinou nepředává zašifrovaný, ale obě strany si ho společně dohodnou postupem výměny klíčů (Diffie–Hellman). Princip je stejný: asymetrická matematika pro klíč, symetrická šifra pro data.
Odpověz a pak kartu otoč.
Domácí šifry mívají chyby, které zkušený útočník rychle najde. Utajení postupu nevydrží – program jde rozebrat. To říká Kerckhoffsův princip.