Granátová brož po prababičce patří k nejčastějším šperkům, které lidé do starožitnictví přinesou. Tmavě červené kamínky zasazené hustě vedle sebe jsou pro Čechy typické už přes dvě stě let.
Starožitník musí umět rozlišit pravý český granát od skleněné napodobeniny a od cizích granátů a umět popsat, z čeho je šperk zhotoven.
Protože jsou kamínky malé, brousí se a zasazují hustě vedle sebe do tvaru květů, hvězd a hroznů. Centrem broušení a výroby šperků se stal Turnov. V 19. století tu vznikla odborná brusičská škola, v roce 1953 družstvo Granát Turnov.
| kov šperku | jak ho poznáš | cena šperku |
|---|---|---|
| zlato | punc zlata | nejvyšší |
| stříbro, často zlacené | punc stříbra, na otřených místech bílý kov | střední |
| tombak (pozlacený) | bez puncu, na otřených místech načervenalý kov | nižší |
Granát je skupina nerostů. „Český granát“ je jen jeden druh z jednoho regionu.
České granátové šperky byly tak oblíbené, že se v Čechách hojně vyráběly i napodobeniny z červeného skla. Na první pohled si jsou podobné. Rozdíl v ceně je ale velký. Tady je postup, jak je rozlišit.
| znak | český granát (pyrop) | červené sklo |
|---|---|---|
| uvnitř | krystalky, jehličky, nebo čisté | kulaté bublinky, šmouhy |
| hrany faset | ostré | často ohlazené, otřené |
| barva | tmavě krvavě červená | různá, často jednotvárná |
| velikost | většinou malé kamínky | i velké „kameny“ |
| tvrdost | kolem 7 | asi 5–6 |
Ke každému pozorování urči, zda ukazuje spíš na granát, nebo na sklo.
Granátové šperky se často zlatily. Barva povrchu nic neříká o kovu pod ním.