Národní divadlo vypadá jako renesanční palác, zámek Hluboká jako anglický gotický hrad. Ale obě stavby jsou z 19. století. Stavitelé tehdy neměli jeden sloh – brali si z minulosti, co se jim líbilo. Tomu se říká historismus.
Pro starožitníka je historismus klíčový. Velká část „starého“ nábytku a předmětů v obchodech je právě z 2. poloviny 19. století. Musíš poznat, že nejde o gotiku nebo renesanci, ale o jejich pozdější verzi.
| neo-sloh | napodobuje | příklad v Česku |
|---|---|---|
| novogotika | gotiku | zámek Hluboká (přestavba 1840–1871), dostavba katedrály sv. Víta |
| novorenesance | renesanci | Národní divadlo, Rudolfinum, Národní muzeum |
| novobaroko a neorokoko | baroko a rokoko | nábytek, interiéry, porcelán |
| neorománský sloh | románský sloh | některé kostely z 19. století |
Roztřiď stavby. Vodítko: lomené oblouky a věžičky = novogotika; klidné patra, sloupy a římsy = novorenesance.
V 19. století přichází průmyslová revoluce. Stroje řežou dýhu, frézují ozdoby, lisují sklo. Najednou si i úředník může koupit „renesanční“ skříň nebo „barokní“ hodiny. Nové bohaté vrstvy chtějí mít doma historii.
Proto je historismu tolik a proto je tak důležité ho poznat. Starožitník musí umět říct: tohle je pravý barokní kus, tohle novobarokní z roku 1890.
Klepni na události a všimni si, jak se novogotika i novorenesance stavěly ve stejné době.
Historismus otevřeně napodoboval. Starožitník ho jen musí správně pojmenovat a datovat.